28.12.2008 - 2. 2. 2009 Marináská v Krušných horách

          Protože Marečkovi nevyšly jeho původní plány, udělal mi obrovskou radost a jedeme spolu na pár dní do Krušných hor.  Běžky samozřejmě nezapomínáme, a tak jednou s námi. První tři dny oba zápasíme s nějakou chřipkou, a tak Mareček musí sjet do Jáchymova pro svůj oblíbený JOX a haldu citrónů. Já se zatím zůstávám v chatě a udržuji oheň (spíše se tedy učím a oheň se udržuje sám).  Protože tu máme Bertíka a venku je krásně, je škoda se jen léčit v posteli, a tak musíme „obšancovat“ terén, abychom věděli, kde vlastně jsme. Moc se nám tu líbí.

         

Po třech dnech je nám konečně lépe, a tak je čas nastartovat běžky a vyrazit ven. Obloha je dnes bez mráčku, sluníčko nám svítí na cestu a dodává dobrou náladu. Mareček stojí na běžkách po desetileté pauze, ale musím říct, že mu to jde! Je moje šikulka :-*! A kam jinam se vydat, než na Boží dar. Svačinku na nás čeká v batůžku i s teplým čajíčkem v termosce. Nic nám tedy nechybí, a tak jedeme s větrem o závod! Sama se divím, že Marečkovi stačím. Asi za dvě hodinky se ocitáme na Božím daru. Ale co bychom to byli za turisty, kdybychom nekoupili turistickou známku!? Avšak nikde ji nemůžeme sehnat, a tak se smutek snažíme zahnat alespoň svačinkou. Ta nám musí zvednout náladu! Protože dnes má za námi ještě přijet Míša s Jančou, musíme se vrátit, aby na nás nečekali! Cestou zpět malinko přituhlo, ale i tak si náš výlet vychutnáváme plnými doušky. Domů se vracíme unavení, ale spokojení na dušičce. Večer se k nám pak připojuje Michal s Jančou, se kterými „oslavujeme“ Silvestra.  Avšak protože nás dnešní výlet přímo uchvátil, domlouváme se s mými rodiči, že za námi na Nový rok přijedou a společně projedeme další Božídarskou běžkařskou trasu.

         

Druhý den je sice, jak už to po krásném, slunečném dni bývá, mlhavý a mrazivý, ale i přesto se setkáváme s rodiči na Božím daru a zanedlouho už stojíme na Běžkách a Mareček vybírá jednu z tras. Mě trápí můj obvyklý problém - promrzající prsty. A tak neustále poslouchám větu: „Máchej, Máchalová!“ Prsty mi nakonec neupadly a trasu jsme ještě oproti původnímu plánu prodloužili o Ježíškovu cestu.  Na jejím konci si konečně kupujeme turistickou známku a Mareček mi věnuje srdíčko <3 :-*! Ale i když jsme je naše trasa u konce, den ještě nekončí. Musíme přece našim ukázat, kde vlastně bydlíme! Tudíž rodiče „doma“ nakrmíme (polévkou od Marečka, rizotem ode mě) a ještě chvíli popovídáme v teple krbu. Pak nezbývá nic, než se rozloučit a poděkovat za krásný den!

         

Poslední den probíhá ve znamení úklidu a rozchodu JaM, což pro nás byl šok a trošku smutné zakončení, ale i tak musíme říct, že jsme tu prožili krásných pět dní a budeme se těšit zase na příští rok!