28. 10. 2009 Cesta na Hrádek

          Měsíc po našem společném výletu v Telči a okolí jsme se s Leničkou domluvili, že bychom mohli zase někam vyrazit. Ještě nebylo zkouškové období, tak proč se nepodívat do přírody. Navíc, když už je tak hezký podzim a k tomu všemu den svátečního volna. Nejhorší ale bylo vymyslet, kam vlastně pojedeme. Přemýšleli jsme o Litoměřicích, nebo Hazmburku. Nakonec jsme se domluvili, že pojedeme směrem na Litoměřice a třeba nás něco zaujme.
          Jeli jsme směrem na Rannou a potom dál k Lovosicím, ale tam už jsme nedojeli. Ještě před nimi se nám objevil na obzoru kopec a na něm cosi jako zřícenina. Rozhodnuto, jdeme tam. Odbočili jsme tedy z hlavní cesty do vesničky Chrášťany a tam jsme také nechali auto. Hned napoprvé jsme také trefili cestu vedoucí k nedalekému kopci. Procházeli jsme krásně barevnou krajinou a těšili se na pohled z vrcholku. Putování jsme si zpestřili povídáním, čištěním Berta (je to neuvěřitelné, ale zavonělo mu cosi hnědého v trávě, a tak si to s chutí vetřel do kožichu) až nám z toho bylo teplo, no a samozřejmě fotografováním.
          Jakmile jsme se dostali do lesa, už nás to táhlo nahoru do kopce. A také jsme tam za chvilku byli. Na Hrádku nikdo nebyl, proto jsme se tu mohli na chvilku uvelebit a pozorovat krajinu. Lenička navíc studovala, co kdo napsal do tamního deníku. Já vyfotil v dáli Hazmburg, Milešovku a z vrchu barevnou krajinu. No, a taky jsme se vyfotili spolu. Při odchodu nás tu vystřídala jiná dvojice. Ta měla ale určitě jiné plány, než pozorovat přírodu. Nesli si nějaké občerstvení a snad i deku. Snad je to moc netlačilo.
          Cesta zpátky uběhla rychle a s dobrou náladou. Ve chvíli, kdy jsme se vraceli k autu, začalo nám už kručet v bříškách, a také proto jsme zamířili domů do Žatce.