25. 12. 2009 Jesenice

          Je první svátek vánoční a už nás to zase táhne ven. A protože jsme se včera nedostali ze Žatce nikam do přírody, musíme to nahradit dnes. Takže hned po obědě naskočíme do auta a naplánujeme si cestu kolem Jesenického Velkého rybníka. Silnice jsou už dnes dobré, a tak nehrozí žádné nebezpečí spojené s ledovkou. Můžeme tedy být  v tomto ohledu klidní.
          Parkujeme hned u rybníka. Jen, co zamknu auto, už se Lenička žene k vodě. Ale v rybníku jí moc není, a tak se dá jít i kousek břehem. Bertík za námi poskakuje ve sněhu. To už ale přícházíme do chatové oblasti a musíme dávat pozor na auta. Pořád to tu trošku klouže. Za chatovou oblastí jsou už jenom lesní cestičky, a tak se Bertík může prohánět bez vodítka. Pomalým krokem se dostáváme až ke Krtskému rybníku. V tu dobu nám už začíná v botách podezřele šplouchat. Sníh je totiž rozbředlý a kupodivu naše boty, jak se zdá, nevydrží všechno. Leničce se rozlepily a já mám na dvou místech prasklinky. Oj, oj. Budeme se muset podívat po nějakých nových.
          Od rybníka se dostáváme na kraj obce Krty. Ještě kousek jdeme směrem dolů, to abychom zjistili, kudy se dá jít zpátky. Nakonec se ale vracíme k cestičce, kterou jsme zahlédli ještě před vesničkou. Návrat nám nijak nevadí, Lenička ho zpříjemňuje svými průpovídkami a hereckým uměním. Někdy se až za břicho popadáme. Lesní cestička teď není moc prošláplá, a tak doufáme, že jdeme správným směrem. Instinkt nás nezklamal a když dorážíme k Jesenickému viklanu, jsme si skoro jistí, kudy jdeme. Zakrátko také přicházíme opět k chatové oblasti u Velkého rybníka. Odtud už cestu zpět k autu zmáme.
          Než k němu dojdeme, ještě stihneme sníst připravenou svačinku. Už se ale zase těšíme domů, do teplíčka.