29. 8. 2009 Kolmo po Krušných horách

Aktuality

          Na konci srpna jsme se rozhodli rozloučit se s fantastickýma prázdninama, a tak jsme nasadili kola na auto a vyrazili do Krušných hor. Cílem byl Měděnec. Než jsme tam ale zaparkovali auto, stavili jsme se u Sfing - kamenném útvaru těsně pod Měděncem. Pak už nás čekalo cca 35 km pohodového cestování po silnicích a cestičkách Krušných hor. Zpočátku jsme měli namířeno k vodní nádrži Přísečnice. Myslel jsem, že provoz na silnicích nebude moc silný, ale opak byl pravdou. Takže následující cestu na Vejprty jsme zvolili po lesních cestičkách a udělali jsme dobře. Bylo krásně slunečno, auta nás neotravovala a bylo nám fantasticky. Cestou jsme dokonce potkali nějaké blázny na závodních kolech. Určitě jsme neměli chuť se k nim připojit. Vejprty mě překvapily, je to vesnička, kde není vlastně vůbec nic a je strašně zanedbaná. No, hrůza. Navíc je tam nahnízděna spousta Vietnamců a společnost jim tam dělají němečtí nákupčí. A že jich tam je. Dáváme tedy rychlé občerstvení a výšlapem do kopce mizíme z Vejprt směrem na Kovářskou.

          Jestě předtím, než přijedeme na Kovářskou, Míla zavolá Andree, že jsme kousek, a jestli se nemůžeme vidět. No to je jasný, že jo. A tak se setkáváme u kostela a na hodinku si jdeme odpočinout. Setkání bylo příjemné a aspoň poznávám další Leniččiny příbuzné. Bohužel se koncem srpna už rychle ochlazuje, tak se nemůžeme zdržet déle. Rozloučíme se a podle mapy i podle obdržených instrukcí si to šlapeme jeřabinovou alejí k Mědníku. Ještě tady se zastavujeme na cca půl hodinky a pozorujeme nádherný západ slunce.
          Poté je už čas vydat se k našemu autíčku, které zatím osaměle čeká na opuštěné ulici. Kola rychle přiděláme na auto a cestou zpátky se rozehřejeme. Výlet to byl super a hlavně jsme si užili spoustu sluníčka při končícím létu.
Sfingy byly naše první zastávka.
Vypadá to, že den je jako stvořený pro kola.
I Míla s Rudou se museli podívat na severní Čechy z ptačí perspektivy.
Leničko, kam se podíváš?
Tak rychle, rychle, ať už můžeme jet.
Sluníčko, pohoda a silnice zatím skoro bez aut.
Nakonec jedeme méně frekventovanou cestou.
Pohled na Krušné hory.
Chvilka pro odpočinek a doplnění tekutin.
No, a ještě při tom trošku splkneme.
Lesní cesta je stejně nejlepší na cestování kolmo.
Kukuč, Leničko. Tak co, jak Ti je? Je to paráda, co?
Další zastávka, tentokrát i s jídlem.
Snad jsme nalezli tu správnou cestu.
Tak pojeď, Leničko, určitě jedeme dobře.
Na lesní cestě jsme už dlouho neviděli žádnou značku, tak snad jedeme dobře.
Ruda to obhlíží s klidnou hlavou.
Konečně jsem najeli na silnici a podle mapy už vím, kde jsme.
No to snad není možné, oni se tu honí i jiní cyklisti.
Vejprty - sjíždíme dolů.
U obchoďáku se dobíjíme energií a pozorujeme cvrkot německých občanů.
Krása Vejprt. No je dobré to vidět a odjet.
Cesta na Kovářskou byla po stoupáku už pohodová.
Ještě pusinku a můžeme zase jet.
Andrea nám pomáhá uklidit kola.
Malá Andrejka je pozorný posluchač.
Martínek seděl poslušně u Rudy.
Pohled na Kovářskou - je v krásné krajině.
Tenhle barák byl na prodej, celkem hezký.
A ještě jednou Kovářská, teď už naposledy.
V jeřabinové aleji jsme také odpočívali.
Poslední sušenky, jablíčka, svačinka a rovnou cestou k Mědníku.
Ještě kousek a už jsme u Mědníku.
No, a to je poslední bod naší dnešní výpravy.
Jsme tu. Vypadá to, že bude hezký západ slunce.
Lenička mě vytáhla nahoru na Mědník a musel jsem pózovat.
A to je ten krásný západ slunce.
Škoda jen toho lešení.
Spolu nahoře na Mědníku.
Měděnec a Doupovské hory. Vyditelnost byla dneska perfektní.
Západ pokročil. Copak je to asi za hrad?
Ruda se taky neubránil pořídit krásný snímek.
Tak to jsem prosím já.
Lenička už sbíhá dolů, tak rychle za ní.
Výlet končí, tak už jenom naložit kola a hurá domů.