4. 4. 2009 Okolí hradu Roštejn

         Tenhle víkend trávíme v Telči, a tak mi Mareček musí ukázat trochu místní krásy. Spolu s oběma hafany nasedáme tedy do našeho stříbrného žihadla a už drandíme do Doupěte. Tady žihadélko necháváme odležet a razíme směr hrad Roštejn.
          Já jsem samozřejmě celá natěšená, protože jaro se dere na povrch, a tak se snažím nasávat přírodu a svěží, jarní vzduch plnými doušky.  No, nádhera! Hned mám výborný nápad. Marečkovi se sice moc nelíbí, ale znáte mě. Je přehlasován, proto je Mates za pár okamžiků volný a své volnosti si opravdu užívá. Zjevně se bojí, abychom ho znovu nepřipoutali, a tak pro ho pro jistotu nemůžeme vůbec přivolat. No, snad to nějak zvládneme.
          A taky, že jo. Jde nám to spolu skvěle, takže Mates může běhat. Jen před Roštejnem pejsky chytáme, abychom se mohli společně zvěčnit na foto a vstoupit na nádvoří hradu. Tady vybalujeme sváču a Mareček si, jak jinak, kupuje známečku do naší luxusní sbírky. (Doufám, že za dvacet let bude mít cenu nejméně jako sbírka známek poštovních.)
          Snědeno, a můžeme razit zpátky k domovu. Ještě společná fotka (teď už konečně všichni čtyři členové výpravy) a razíme. Ještě se nám ale úplně sednout do auta nechce, a tak si nejprve sedáme na louce a vychutnáváme si výhled a sluníčko na tvářích. Jelikož výprava byla opravdu „náročná“, Mareček po chvilce usíná. Já zatím zbavuji naše psí miláčky klíštěcích kamarádů. Takže čas trávíme opravdu plodně.
          Po Marečkově návratu z říše snů se pomalu zvedáme a odebíráme se k autu s očekáváním, zda nám jej nikdo nesebral. Naštěstí tu na nás věrně čeká a my do něj můžeme spokojeně nasednout. Prožili jsme totiž další z krásných a hlavně společných dní. Děkuju, Marečku! :-*