3. 7. Příjezd do Třeboně

         Marečkovi zvoní budík. Je pátek ráno a andílek se pomalu začíná chystat ještě do deseti hodin do práce. I na mě čeká spousta práce, a tak vstávám rovnou s ním. 
         Balím, dělám kuřecí salátek na cestu, nakupuji… No spousta věcí. Čas letí rychle a už je deset hodin. Mareček prozvání, že už vychází z práce. Domluvili jsme se, že na něj budu čekat s kolem u auta, aby jen přijel a mohl obě kola umístit na vyhlídkový „let“ na auto.
         Jenže já nestíhám, a tak ve chvíli prozvánění ještě nakupuji v Normě.  K autu dorážím pár okamžiků po Marečkovi, rychle tedy běžím pro klíče od auta, pak kolo do garáže a dále nosím věci do auta. Když je skoro hotovo, ozývá se Fousan, že chce zpět svůj stan, a tak na poslední chvíli ještě znovu běžíme hore, abychom vše vyřídili.
Čas nás tlačí. Ve dvanáct hodin máme v Praze přebírat opravený počítač pro Hajnovi, a tak máme opravdu co dělat, neboť je téměř třičtvrtě na jedenáct.
         Nakonec dorážíme do Prahy včas a už si vezeme opravený počítač směr Telč. Když dorazíme, všichnise na Marečka sesypou: „Oprav, zapoj, nefunguje,…“ A je Mareček zaměstnán na plný úvazek. Ke všemu celou dobu lije, a proto se snažíme na internetu rychle najít chatku, avšak marně. Andílek proto volá na informační centrum do Třeboně, aby nám sdělili, zda i u nich lije.
         „Neprší“, zní odpověď v telefonu. Tudíž sedáme do auta a kolem páté hodiny razíme směr Třeboň.
         Když v kempu zaplatíme, jdeme si najít „naše místečko pod Sluncem“. Našli jsme téměř ideální - u rybníka, za chatičkami, kam nedoléhal téměř žádný hluk. Stavíme tedy stan. Sotva začínáme zapíchávat kolíky, přijede první auto. Náhle další, další a další. Zkrátka tak pět, šest aut. Z nich vystupuje mládež a začíná hledat místo, kde se jim bude nejlépe „pařit“ a kde naleznou vhodné místo pro párty stan.










         To už na sebe s Marečkem nejistě pokukujeme. Nakonec touha po klidu a míru vítězí a my, jakmile zapíchneme poslední kolík, odcházíme najít vhodnější místo. Za chvíli se vracíme a Mareček jim sděluje dobrou zprávu: „ Můžete si postavit ten stan tady, my jdeme jinam, abychom vás nerušili.“ Na což mu velmi bystrá slečna odpovídá: „To spíš abychom my nerušili vás!?“
         My ale víme, že to je hloupost, že!? Jak by nás mohla parta dvanácti lidí s párty stanem rušit?:-)
         Za chvíli tedy stavíme stan o kus dál a už spokojeně vaříme čajík a mažeme chlebíky na večeři. A co dál? No co jiného než pěšky vyrazit do Třeboně a udělat Marečkovi prohlídku lázeňským městem.















         Po krásné procházce se vracíme do kempu a za chvíli už ležíme v našem novém obydlí. Dobrou noc a krásné sny :-*