1. - 4. 3. 2010 Tábor

          Koncem ledna jsem se dozvěděl, že budu muset jet na týden na školení do Tábora. Domluvili jsme se tedy s Leničkou, že pojedeme spolu. Ubytování jsme měli zařízeno na vojenské ubytovně, a tak nic nebránilo tomu, abychom v odpoledních hodinách podnikali pěší turistiku do okolní krajiny.

          Druhý den se nám školení trošku protáhlo a Lenička už na mě netrpělivě čekala. Sbalili jsme tedy rychle saky, paky a jdeme rychle poznávat další trasy. Tentokráte si to nasměrujeme na druhou stranu Tábora, kolem řeky Lužnice.
          Ještě než ale dojdeme k samotné řece, nakoukneme do útrob kláštera Klokoty. Je to krásně zrekonstruované, klidné místo v podstatě uprostřed rušného města. Odtud scházíme po nezpevněné komunikaci (neustále se vyhýbáme mokřinám) až k řece. Podél ní vede silnička takřka bez provozu, a tak se nám jde parádně. Jen to sluníčko ale na nás dnes nemyslelo, a tak se nemůžeme moc vyhřívat. Máme aspoň čas okukovat okolní přírodu a hned nás zaujme ohromný ledový vodopád přímo nad naší cestou. Jdeme se podívat blíž a nebýt telefonu, který mě vyrušil, určitě bych si vychutnal pohled na něj stejně jako Lenička.
          Další cesta kolem řeky je ovšem rovněž zajímavá. Přicházíme k jakémusi naučnému místu o horninách a okolní přírodě, míjíme starodávný mlýn, vodácký kemp Harachovka. Nakonec se dostáváme k místu, kde se dá řeka přejít suchou nohou a jdeme se mrknout na druhou stranu k malému vodopádu.
          Cestu zpět volíme po turistické zelené trase. Ta nás zavede k vrcholu Chlum, kde máme celé město jak na dlani. Leničce ukazuji, kde je vojenský útvar. Netrvá dlouho a jsme zase v městských uličkách, které nás dovedou do našeho dočasného příbytku.

          V pondělí jsme vstávali hodně brzy, neboť jsem měl být na učebně v devět hodin. To ale znamenalo rychle se v Táboře ubytovat, aby Lenička nemusela celý den trávit v autě. Navíc, když je ještě celkem chladno. Hned po vzdělávacích hodinách jsme se vydali na první táborský výlet. Naše rozhodování, kam jít bylo celkem jednoduché - Kozí hrádek. Snad nejznámější místo v okolí Tábora. Mirek nás nanavigoval zacpaným Táborem k nejbližší vesničce, kde jsme nechali auto a už si to šlapeme směrem k hrádku. Jsme tam za chviličku, nicméně nás zklamalo uzamčení všech přístupových bran. Co teď? Pomalu obcházíme vysoké oplocení, až narazíme na místečko, kde by se dalo pod dřevěnými kůly prolézt. A protože jsme oba hubení, šlo nám to jednoduše. Rychle se dostaneme za hradební zdi, aby nás nikdo neviděl, a porozhlédneme se, jak to tu vlastně vypadá. Zpátky to jde průlezem také snadno, a tak máme ještě trochu času projít se kolem Kozského potoka. Musíme ovšem dávat pozor, abychom se na kluzké cestičce udrželi. Ještě se stmívá brzo, tak se raději zakrátko otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět. Tentokráte až k našemu přibližovadlu a s ním zpět na ubytovnu.

pondělí - Kozí hrádek

úterý - podél Lužnice

středa - Hrad Kotnov, kolem Jordánu

          Ve středu jsme skončili zavčas, a tak můžeme jít na trošku delší procházku. Naplánoval jsem Leničce prohlídku samotného města a poté procházku kolem Jordánu, který je nedílnou součástí Tábora.
          Do města jsme se dostali podél starodávných městských hradeb v Holečkových sadech. Cestou jsme opět moc lidí nepotkávali, a tak se zatím Leničce procházka líbila. Kotnov se nám ukázal zakrátko a rychle jsme se k němu blížili. Z této strany města ho nelze přehlédnout. Úzkými uličkami jsme dále procházeli starobylé město a směřovali k náměstí. To se nám objevilo znenadání. Na chviličku jsme se posadili na lavičce a pozorovali dění kolem. Nemusím uvádět, že bylo samozřejmostí, že lavička byla na sluníčku :-).
          Z náměstí jsme si to zamířili Střelnickou ulicí rovnou ke hrázi rybníku Jordán. Seběhli jsme pár schodů a už jsme si to vyšlapovali podél Jordánského nábřeží. Musím uznat, že to tu mají celkem hezky udělané. Cesta nám ubíhala rychle, a tak jsme se dostali na konec nábřeží. Chvilinku jsme se rozhodovali kam dál, ale protože se nám nechtělo vracet stejnou cestou, rozhodli jsme se pokračovat až k lanovému mostu, který vede přes vzdálený konec rybníka. Nutno podotknout, že Jordán je spíše takové malé jezero, takže jsme byli opravdu rádi, že se po tomto mostě dalo přejít na druhou stranu. Paráda, jsme opět na straně našeho bydlení, a tak se můžeme pomaličku vracet opět uličkami Tábora zpět.

čtvrtek - návrat přes Konopiště

          Čtvrtkem jsme museli naše putování táborskem ukončit. Lenička musela v pátek do Ústí, takže jsme se vydali hned po ukončení školení do Žatce. Nutno podotknout, že se Lenička pořádně činila a než jsem se vrátil z přednášek, tak všechno pečlivě nachystala k odjezdu. Na ubytovně jsme se tak rychle rozloučili a vyrazili k domovu.
          Už cestou do Tábora jsme si říkali, že bychom se mohli zastavit cestou zpět na Konopišti. A jak jsme plánovali, tak se také stalo. Zaparkovali jsme kousek od Konopišťského rybníka a pěšky se vydali nahoru k zámku. Bohužel stále nebyla turistická sezóna, tak jsme se nedostali dovnitř. Zámek jsme alespoň celý obešli a udělali pár fotek. Nakonec jsme sešli k rybníku a prošli se kousek po břehu kolem přírodního divadla.
          Touto malou zastávkou jsme ukončili týden v jižních Čechách a poté se vrátili do Žatce.