7. 3. 2010 Letos poslední běžky na Hoře svatého Šebestiána

          Je neděle, za okny to vypadá jako krásný den, my máme běžky doma, tak proč se nevydat na nějaký výlet na nich. Koukneme na mapu a naše cesta vede na Horu svatého Šebestiána.
          Zaparkovali jsme přímo na náměstí a hned vyndali naše sportovní potřeby. Chvilinku jsme váhali, jakou cestou se vydat, a tak jsem zastavil nějakého kolemjdoucího s otázkou, zda jsou tu někde nějaké běžecké stopy. Kolemjdoucí moc sdílný nebyl, byl to totiž Němec a anglicky nemluvil. Posunky jsme se ale nakonec domluvili, že nějaká stopa je na druhé straně silnice, tak se vydáváme tam. A opravdu. Nalézáme běžeckou stopu, tak hurá, jedeme. Sluníčko nám k tomu svítí, vypadá to, na hezké odpoledne.
          Míříme si to přes lesy a louky do neznámých krajin. Držíme se stopy zuby, nehty, neboť jsme v krajině poprvé a nemáme jasný cíl cesty. Zpětně z mapy jsem vyčetl, že jsme mířili ke Komářímu vrchu. Nevíme, jestli jsme dorazili až k němu, neboť nikde kolem cesty nebyly ukazatelé. Jakmile byl čas, otočili jsme naše posunovadla a vyrazili zpět.
          Je pravda, že nám celou cestu svítilo sluníčko, jak se ale blížil večer, bylo tím víc chladněji. Navíc začal foukat ledový vítr, a tak jsme všichni byli moc rádi, že jsme dorazili k našemu autíčku a mohli se napít teplého čaje. Tedy především já, protože mé druhé rukavice nebyly uzpůsobeny pro takovou zimu.