30. 4. 2010 Za pěkného počasí na Házmburk a Košťálov

         Je zase hezký pátek, tak co abychom vyjeli zase někam na výlet. Beru si další den volna (pátky nejsou takový problém) a konečně vyrážíme k Házmburku. Už jsme tam chtěli jet několikrát, tak konečně dnes je ten správný den. Auto necháváme v malé vesničce Sedlec asi dva kilometry od samotného Házmburku. Bertík jede samozřejmě s námi, a tak cupitá okolo nás. Tedy moc se mu nechce, protože je opravdu hezký a teplý den. Na polní cestě směrem k hradu dostává vodu a často pije. Ta vede podél ovocného sadu a dost dobře nechápeme, jak místní sadař může celé pole ovocných stomků sestříhat. Necháme tedy sad sadařovi a začneme pomalu stoupat ke hradu. Ještě si dáme malý odpočinek na lavičce u rozcestníku, a pak už se nezadržitelně blížíme k bráně. Překvapí nás, kolik je tu čarodějnic. Tedy jejich napodobenin. Vlastně se nakonec nemáme čemu divit. Je den Filipojakubské noci, tedy u nás pověstné čarodějnice. Ještě, že je dopoledne a žádný oheň tu nehoří. Pěkně tu totiž fouká.
          Celý hrad si důkladně projdeme. U Horní věže nakoukneme do všech zákoutí a já se vydám i nahoru na věž. Leničce se moc nechce, tak zůstává s Bertíkem dole. Vyběhnu těch pár schodů a po malém rébusu s ochranou proti holubům se dostávám konečně na pořádný výhled. Všechno zdokumentuji i pro Leničku a zase spěchám za ní. Ještě chvilku si libujeme na lavičce u připravené vatry, pak ale obejdeme ještě spodní věž a vydáme se zpět k našemu autu. Cestou se také rozhodneme jít ještě na nedaleký vrch Košťálov.

         V Sedleci tedy nasedáme do auta a přesouváme se do vesničky Košťálov. Bohužel se na první pokus v Třebenicích netrefíme na správnou odbočku a skončíme uprostřed pole. Smůla, tak si dáme ještě jedno kolo. Sjíždíme zpět do Třebenic a tentokráte míříme přes Jenčice až na konec Košťálova. Tam necháváme auto a začneme zase stoupat na vrcholek. Tentokrát jde ale cesta pořád do kopce. Také se za chvilku ocitneme v lese a jenom instinkt nám říká, kudy to vlastně máme jít. Pod vrcholem u klád stromů nakrmíme Bertíka rohlíky - uvědomili jsme si, že od rána vlastně nejedl, tak proto se mu možná tak moc nechce chodit.
          Od místa krmení to už není tak daleko, takže jsme za chvilku na vrcholku čedičového sloupu. Prohlížíme si, co tu zbylo z dob dávných, a také zkoumáme, jaký je odtud výhled. Pohodu dnešního zakončíme posezením na okraji převisu. Pozorujeme okolí a nic nám nechybí. Je tu super a hlavně jsme tu sami.
          Všechno jednou končí, tak abychom šli zase dolů. Seběhneme první kopeček se zhoupnutím Leničky na stromě a po krátkém běhání po lese a hledání správné odbočky se konečně vracíme k vozu, který nás doveze zase zpět do Žatce.