Untitled Page

Vzhledem k tomu, že jsme do Telče na kolech přijeli už ve středu, měli jsme dostatek času na regeneraci sil, než přijeli Štafovi s naším autem za námi. Cestu v neděli zvládli v pohodě a přijeli takřka v plném autě. Ještě jsme jim tam tedy přidali těch našich pár věcí a odeslali je s nastavenou GPSkou na chalupu. My jsme se tak zatím vypravili na našich kolech. Jsme teď dost našláplí, takže nám to jenom vyhovuje. Za chvilku jsme se sešli na chalupě. Míla s Rudou to trefili také v pohodě, takže nezbývalo nic jiného, než se ubytovat. Všechny věci jsme vybalili doprostřed kuchyně a postupně se zabydlili. Rodiče jsme nechali spát pěkně v postýlkách a my jsme si ustlali na matracích v malovaném pokoji. Paráda. Ze všeho toho vybalování a cestování jsme nakonec byli tak unavení, že jsme brzy zalehli a těšili se na další den.

Hned v pondělí ráno jsme se domluvili, že se pojedeme projet na kolech do okolních vesnic. Musím podotknout, že již včera Míla přijela s nepříjemnou bolestí kolene, ale nakonec se rozhodla přece jenom na kole vyrazit. Po snídani jsme tedy začali chystat kola a za pěkného počasí jsme o půl jedenácté vyrazili ze Lhotky k Hornímu Mrzatci. Bylo krásné počasí, takže jsme si vychutnávali okolní krajinu a pohodu. Projeli jsme po hrázi Horního Mrzatce a nasměrovali si to k tomu Dolnímu. Chtěli jsme se u něho na chvilku zastavit, ale nakonec jsme si nedovolili přes tábor se prodrat k vodě. Nevadí, po krátké wc pauze jsme pokračovali do Mrákotína. Tím projíždíme velmi rychle a na chvilku se zastavujeme na rozcestí Praskolesy - Olší. Domlouváme se kudy, tudy a nakonec zvolíme cestu na Olší. U Dobré vody pozorujeme důmyslně vytvořený rybníček. Cesta do Olší vede pěkně do kopce, ale nám to nijak nevadí.

Od lamy, kterou jsme objevili ve vesničce, jsme se vzdálili a pokračovali do Mysletic a poté do Kostelní Myslové. Tady jsme na sebe s Leničkou kývli, protože jsme tu byli jen několik málo dní zpátky. To jsme měli před sebou posledních pár kilometrů našeho putování. Z Myslové jsme zamířili do Myslůvky. Cesta ale vedla lesem a také pěkně do kopce. Byla to docela zábava a nakonec se všichni dostali bezpečně zpět na silnici. Z Myslůvky jsme si to zamířili na Slaviboř a Radkov. To už je kousek od Telče, a tak jsme se za chvilku ocitli na náměstí a dali si tam malou pauzu. Na náměstí jsme si ještě pořídili vstupenky na čtvrteční koncert Žalmana. Už teď se všichni těšíme, viď Leničko? Nemohli jsme se také nezastavit v cukrárně na zmrzlinu. Dlouho se ale nezdržujeme a přes Lipky a Hostětice zase zamíříme na chalupu. Tam už nás vítají druzí rodiče. Zdrží se ale jenom chvilku. Stačíme se ale domluvit, co všechno je potřeba na chalupě udělat. Večer trávíme nad fotkami z našeho cykloputování a brzy jsme tak unavení, že rádi zalezeme do postýlek.

Kola sice byla včera dobrá, ale Mílu bolelo koleno natolik, že další provozování cyklistiky po krásách Vysočiny nebylo možné. Celé dopoledne jsme si tedy užívali na chalupě venkovskou pohodu a příjemné, teplé počasí. Nakonec nám to stejně nedalo, a abychom nebyli jako pecky, vyrazili jsme odpoledne na procházku k místním rybníkům. Nejprve jsme zamířili k Dolnímu Mrzatci. Chvilku jsme se snažili najít cestu, kudy bychom obešli táborníky, ale nakonec jsme se vrátili na místo, odkud jsme přišli a vydali se lesem k Mrzatci Hornímu. Tato cesta lesem nám určila, co budeme dělat následující dny. Hned zakrátko jsme narazili na první úlovky. Rozeběhli jsme se proto po lese. Netrvalo to dlouho a úlovky v podobě pravých hříbků jsme už neměli kam dávat. No, všichni jsme byli nadšeni a hlavně Lenička. Ta totiž měla nejbystřejší smysly a nacházela ty nejkrásnější houby. Bertík se našeho běhání po lese moc neúčastnil. Těžko říci, co si o nás vlastně myslel. S plným batůžkem hub jsme se pomaličku vydali zase na chalupu. Ruda se tady sám od sebe pustil do zpracovávání lesních produktů, já sekal zahradu a holky připravovaly zase nějakou baštu. Večer jsme se opět podívali na další část naší dovolené na kolech a unaveni usnuli.

Na středu jsme si naplánovali výlet na nedaleký hrad Roštejn. Autem jsme popojeli jenom kousek do Doupěte. Je to stejná vesnice, kde jsme parkovali už jednou s Leničkou. V podstatě jsme naplánovali stejnou cestu. Vydali jsme se tedy společně k rybníku Drdáku, kde se natáčela nám známá pohádka. A protože bylo příjemně a slunečno, šlo se nám parádně. Bertík pobíhal kolem a vypadal taky spokojeně. A jak říká Lenička, na loukách je to nejhezčí.

Od Drdáku jsme si to namířili spojnicí kolem panské obory rovnou k hradu. Jakmile jsme ale přešli silnici, zašli jsme do lesa a to nebylo dobře. Hned jsme se zastavili na prvním možném místě a co jsme nenašli? No, houby! Než jsme došli k hradu, opět jsme už nesli papírový sáček s houbami. Hrad byl ale blízko, a tak, než jsme se nadáli, vcházeli jsme branou dovnitř. Míla a Ruda se nechali přesvědčit, že si projdou interiéry. A tak, než nastala ta chvíle, kdy mohli vstoupit do útrob hradu, dali jsme si ještě baštu. Tedy aspik. Ten jsme dlouho po našem cykloputování neměli :). Míla s Rudou se dočkali prohlídky a my s Leničkou jsme mezitím odpočívali na lavičce ve stínu. Hodinka nám uběhla pomalu, ale přece. Už, už to vypadalo, že se k nám oba vrátí, ale najednou zase zmizeli za dveřmi. Že by se něco dělo? Ale ne, jenom se Míla s Rudou málem vydali na prohlídku podruhé. Raději se tedy vzdalujeme hradu a míříme oklikou opět k Doupěti.

Opět jsme zašli do vysočinských lesů a netrvalo dlouho a překvapili nás opět hříbci. Jednu chvilku jich bylo tolik, že jsme to nestačili ani čistit a schovávat do tašek. No, úplná kalamita. Z lesa jsme vycházeli obtěžkáni plnými taškami a už se těšili na smaženici. Než ale k tomu došlo, sebrali jsme další várku hub - tentokráte bedel, prošli po cestě mezi kukuřicí plnou otravných mušek, které jsme měli úplně všude, a naložili se zpět do auta. Na chalupě jsme vyskládali naše úlovky a bylo opravdu na co koukat.

Dnešní den jsme skoro celý prolenošili. Tedy skoro celý, večer jsme se totiž vypravili do Telče na zámek, kde se konal koncert skupiny Žalman a spol. Lístky jsme si koupili už v pondělí, když jsme projížděli Telčí. Koncert se moc líbil. Škoda jen, že před námi seděl pán, co se neustále pohupoval a dost nahlas zpíval. Jinak byl ale zážitek z nočního koncertu perfektní a splnil očekávání.

Dnes je pátek třináctého. Bude tento den šťastný, nebo ne? Ráno jsme dospávali včerejší pozdní návrat. Stále nás to ale láká do přírody, tak jsme se po obědě sbalili a zase vyšli do lesů. Šli jsme směrem k pastvišti, ale pod ním jsme odbočili doprava a vydali se směrem na Řásnou. Opět jsme procházeli tentokráte smíšenými lesy a sem tam našli zase nějakou tu houbičku. Tady moc hříbků nerostlo. Museli jsme vzít zavděk alespoň babkami. Lenička ale našla kapitální úlovek, srnčí parůžky. Je to prostě šikulka. Nakonec jsme prošli makovým polem a byli na kraji Řásné.

Bylo pěkně teplíčko, tak jsme se pomaličku courali po silnici k lesíku. Chvilkami jsme pokukovali po okolní krajině a já hlídal mapu, abychom se za chvilku neukázali třeba na Javořici. Zašli jsme opět do lesů a netrvalo dlouho a za sbírání suchohříbků jsme se objevili nad bývalým lomem nad Řásnou. Hned voláme ostatní, ať se jdou podívat na výhled. Je vidět i hrad Roštejn. Od vyhlídky nabíráme správný směr pastviště. Konečně jsme zase spatřili Lhotku. Prima. Procházka byla super, ale už se zase těšíme do chalupy.

Dnes je poslední den, kdy jsme ve Lhotce až do večera. Takže se vypravujeme docela brzy a plánujeme cestu, kam jinam než na Javořici (837 m.n.m.) Dnes totiž máme v plánu nesbírat houby. Sám jsem zvědav, jak to dopadne. Pro jistotu si nebereme ani sáčky a kabele. Vyrážíme směrem k Hornímu Mrzatci a cesta je naprosto pohodová. Za chvilku jsme na hrázi rybníka. Užíváme si okolní krajinu a je nám opravdu dobře. Všichni jsme spokojeni, jak nám tady ta dovolená pěkně vyšla.
Opět vstupujeme do lesa. Jen co uděláme prvních pár kroků v lese, objevují se první pravé hříbky. Odoláváme. Ale uděláme si alespoň fotku. Jak ale postupujeme dál a dál, je tu hub čím dál tím víc a také čím dál tím hezčích. Nakonec je touha po sbírání hub větší, a tak jsme sebrali prvních pár hříbků. To jsme neměli dělat. Neměli jsme je totiž kam dávat. Nezbývalo tedy, než rozložit pláštěnku a houby dávat do ní. No, byla to sranda.

Od sbírání hub už nás nic neodradilo. Než jsme trefili cestu na Javořici a než jsme tam došli, už jsme měli pláštěnku skoro plnou, a tak jí zprvu Míla, potom Ruda nesli na zádech jako batoh. Na Javořici jsme se ale vyškrábali. Odpočíváme u nově zbudovaného přístřešku se sedmdesátiletým pánem, co se nahoru vyškrábal na kole. Nakonec z něj vypadne, že ročně najede cca 4000 km a Vysočinu má už celou projetou. Prostě pán - čipera.

Z Javořice už pomalu scházíme ke Světelské a poté k Březové boudě. Protože se nám ale nechce jít jenom po silnici, vydáváme se od Březovky zadem ke Štamberku. Opět v lese a opět houby. Vydávám přísný zákaz sběru babek. No, a jenom trošku špatné hříbky také vyhazuji. Houby už v podstatě nemáme kam dávat, a tak jsem rádi, že jsme přišli nad zříceninu. Slízáme skaliska až ke zřícenině a odtud už rovnou míříme zase směrem chalupa přes pastviště.
Na chalupě přemýšlíme, co uděláme s tolika houbami. Něco jsme hned snědli, ale to byla jen malá část. Takže ještě do večera zavařujeme do sklenic, co nám poskytli rodiče. Bohužel, po zavaření jsme v jedné sklenici objevili výstavního červíka, takže se Lenička rozhodla tyto houby už dále nejíst.

Je neděle, den odjezdu. Bohužel, naše dovolená končí, a tak nezbývá nic jiného, než dát všechny věci dohromady, uklidit, nabalit a po obědě se jet rozloučit také s Telčí. Na náměstí nás překvapily trhy. Míla, Ruda i Lenička se tam vydali a ještě něco malého pořídili jako památky.
Domů jsme se vydali komplet nabaleni i s věcmi, které jsme museli vést na kolech. Sotva jsme se do auta vešli. Dojeli jsme ale v pohodě, a tak jsme se po více jak třech nedělích zase s Leničkou dostali do Žatce. Tento rok jsme měli hlavní dovolenou tuzemskou, ale i tak se nám moc líbila a myslím, že na ní budeme vzpomínat ještě dlouho. Kola i Lhotka nás prostě zase dobili energií. Můžeme se s chutí vrhnout do práce a studia.

8. - 15. 8. 2010 Na chalupě ve Lhotce