18. 9. 2010 Výprava na Milešovku

Protože se Mareček včera vrátil po třech týdnech ze cvíča v Německu (v jeho podání v Americe), trpíme už oba výletovým deficitem. Balíme tedy pár švestiček a vyrážíme směr České středohoří, na jeho nejvyšší chloubu - Milešovku.
Když dorazíme do Velemína, musíme nejprve vybalit svačinku, kterou ještě v autě zboucháme a už jsme na cestě. Tedy, nejprve jsme se vydali přesně na druhou stranu, ale toho jsme si za pár okamžiků všimli, a tak opět míjíme auto a jdeme opačným směrem.

Nejdřív vede cesta mezi keři, ale za chvíli se dostáváme do lesa. Jdeme hezky pomalu a probíráme všechno možné i nemožné, protože jsme spolu v posledních třech týdnech nemluvili tak, jak bychom si asi představovali..
Na to, že jdeme na nejvyšší horu Českého středohoří, se cesta příliš nezvedá a je pouze mírná. Nad Velemínem si teprve všímáme, že stoupáme. Cestička je teď mnohem užší a plná chrastí a kamení. Chvílemi si připadáme jako v džungli. O to je to krásnější. Ještě překonat pár popadaných stromů a hora je zdolána.

Bohužel první, co nás přivítá, je staveniště. Zřejmě tu opravují lanovku. Poohlížíme se kolem a kolem, studujeme systém mračen (nebo oblaků?) a za chvilku objevujeme vstup do věže. Chvíli si myslíme, že je zdarma, ale okamžitě jsme vyhmátnuti a cálujeme.

Jsme ale rádi, že jsme na ni vystoupali. Výhled je tu opravdu nádherný, a tak se dlouze kocháme. Navíc nám dělá společnost sluníčko, a tak si tenhle krásný den užíváme. Asi po dvaceti minutách scházíme dolu a ještě se usazujeme na (výjimečně) volnou lavičku a znovu vychutnáváme krásy naší krajiny. K tomu se cpeme hroznovým vínem a je nám bezva.

Asi po hodině je čas vydat se na zpáteční cestu. Opravdu krásný výlet zakončení bramboráčky. Super den!