2. 10. 2010 Ze Srbska na Karlštejn a vlakem zpět

Protože je dnes krásný, slunečný den vydáváme se na Karlštejn. Tedy přesněji do Srbska. Tady necháváme auto a podél Berounky a skal míříme do Svatého Jána pod skalou. Dnes mám mapu já, tak uvidíme, kam dojdeme. Ostatní si říkají, že by bylo bezva mít tu kola. Já ale vím, co nás čeká v Jánu, a tak se jen usmívám a šlapu.

Krajina je krásná, vlevo Berounka, vpravo skály, které tu a tam zdobí chatička. Přecházíme potůček, procházíme vískou, kde se Mareček pokouší neúspěšně koupit baterie do foťáku, a už jsme ve Svatém Jánu. I tady se hoši pokouší kopit baterie a známku.
Zcela nepochopitelně míří na druhou stranu a ztrácí se nám. My s mamčou si zatím prohlížíme „elitní“ vyšší odbornou školu pedagogickou. Nechápeme. Polorozbořenina. Jediná krásná věc tady je skála nad námi. Nikdo ještě neví, co nás čeká.
Když kluci konečně dorazí, pokračujeme ve výšlapu nahoru. Je to pořádná fuška, ale stojí to za to. Nahoře je partička veselých lidí. Zjevně se jim líbí Bertík, a tak ho odměňují celým řízkem. Ty se ale máš, Bertíku. Na nás zbyly jen rohlíky, které zapíjíme kafíčkem a čajem z termosky.

Když jsme dostatečně posilněni, jdeme se ještě rozloučit s výhledem a chystáme se na sestup. Naštěstí nám ještě jeden člen „veselé“ party radí, že se nemusíme vracet zpět dolů, ale můžeme to projít přes vrcholek. Za chvíli se ocitáme u jakéhosi skanzenu. Jezdí tu minivláček. Procházíme tedy skanzenem, ale už nemáme čas si ho lepé prohlédnout.
Malinko se s Marečkem dohadujeme, kudy vlastně máme jít. Nakonec je po mém a jdeme cestou, kterou jsem zvolila, a dostáváme se k překrásným vodopádům. Čas letí a my se máme ještě dostat k Malé a Velké Americe.

Přes louku se dostáváme do dalšího lesa. Začíná mírně krápat a také se blíží kvapem pátá hodina. Míříme tedy rovnou ke Karlštejnu, abychom si stihli koupit známku a také prohlédnout alespoň nádvoří. Za pár okamžiků se před námi otevírá náš neznámější hrad.  Je ale asi za deset minut pět, proto už děláme rychloprohlídku nádvoří, rychle fotíme, co se dá, Mareček kupuje známku a už jsme vyhozeni. Naštěstí jsme to stihli.

Protože nám za chvíli z Karlštejna jede vlak zpátky do Srbska, procházíme Karlštejnem a chvátáme na vlak. Vlak za výsměchu postarších dam (smály se taťkovu běhu) stíháme a už si to šineme přes dvě stanice k našemu autíčku. V nohy uťapkané, Amerika nás čeká zase příště! Ameriko, těšíme se na tebe!