10. 10. 2010 Kokořínsko - tentokrát od Skalky

Je krásný podzimní den, a tak startujeme naše žihadlo a všichni míříme na Skalku. Po nalezení vhodného parkovacího místa se vydáváme kolem rybníčka na návsi po modré. Míjíme kiosek na okraji lesa a už jsme v něm.

Mareček vyhlašuje soutěž o nejlepší fotku, a tak se všichni tři děsně snaží. Já svůj foťák nemám, a tak jde veškeré snažení mimo mě. Jediné, jak se můžu soutěže zúčastnit je to, že stanu fotoobjektem. Avšak za po pár kilometrech nás zaujme malý výhled, kam ihned zamíříme. Všichni zběsile fotí, jen já si vyndám čajík a odpočívám.

Když si fotografové myslí, že už neexistuje nic, co by jim pomohlo k vítězství, pokračujeme lesem dál, až natrefíme na další výhled. Tentokrát nás vítá z pravé strany. Protože skálu hladí sluníčko, hned se na ní usazujeme i my a vyndáváme si svačinky, abychom náhodou nezhubli. Asi po půlhodince je čas vydat se zase na cestu.

Scházíme tedy ze skály vytesané schody a míříme do Vlhošťského dolu, odkud skalní soutěskou pokračujeme přes hory, doly, výhledy, skalky a jiné nádhery, až k místu, kde skonal Jára Cimrman. Na jeho počest tedy tvoříme básničku a dáváme si sladkou mňamku.

Protože čas kvapí, spěcháme rychle na Husu. Dnes jsme teprve po letech pochopili, proč je husa husou! Nedá se nic dělat, některé věci prostě člověk na prvních pár pohledů nemusí vůbec vidět. Hlavně, že k rozbřesku někdy dojde. Chvilka filozofie ukončena a už chvátáme dolů, směr auto.

Ještě to ale tak půl až tři čtvrtě hodinky máme. Začíná se nám pomalu smrákat. Ještě je ale třeba urobit společnou fotku. Vzhledem k tomu, že soutěž není ukončena, musíme ji zopakovat třikrát, aby byla v paměti každého fotoaparátu.

Je čas se se Skalkou rozloučit. Děkujeme za krásný den!