27. 10. Přes Panskou skálu do Liberce

O návštěvě Liberce uvažujeme už hodně dlouho. Stále se ale nemůžeme rozhoupat, nebo nám do toho prostě něco přijde. V pondělí ale Mareček volá na vojenskou ubytovnu a dnes konečně vyrážíme. Protože Bertík na ubytovnu nemůže, musí zůstat s našima doma. Škoda.
Rozhodujeme se, kudy jet. Nakonec volíme cestu přes Ústí a následně Českou lípu. Protože míjíme Panskou skálu, nemůžeme se tady nezastavit.  Točila se tady přece Pyšná princezna. Nejdřív ale musíme najít místečko, kde zaparkujeme. Autí tedy necháváme ve vesnici a vracíme se zpět podél silnice na parkoviště, kde Mareček doufá v koupi známky. Bohužel je pokročilý podzim a tady už nikdo není. Tak snad příště.

Za pár okamžiků se už ocitáme v těsné blízkosti skály. Když spatřím na jezírku led, uvědomím si, jaké potřebné oblečení jsem si s sebou nepřibalila. No, bude ještě veselo. Zkrátka „zimní“ cvik mi zatím chybí. Abychom se tedy zahřáli, tu a tam se proběhneme, vyfotíme a vlezeme na skálu.

Mareček mě posílá napřed, aby mě mohl vyfotit. Za maličký okamžik už je u mě a stoupáme společně na úplný vrchol. Vítá nás krásný výhled do okolí. Jen je malinko zastřeno. I tak ale pohled stojí za to.

Když se dostatečně pokocháme, pomalu slezeme dolů. Protože se mi nechce tou samou cestou zpět, míříme si to k autu rovnou za mým nosem (za mírného nesouhlasu Marečka). Nakonec projdeme cizím, zřejmě opuštěným pozemkem a už jsme zase na cestě do Liberce.

Tady se zastavujeme nejdřív pro jakousi povolenku na ubytování a už stojíme před ubytovnou. Ještě, že uměl Mareček hezky ukázat OP!!! :-)
Pokoj máme celý pro sebe i s kuchyňkou a záchodem a sprchou. Jako bonus jsme dostali telku. Protože u ní ale čas trávit nehodláme, balíme si baťůžek a jdeme se projít na náměstí, kde nakoupíme něco na zub, a pokračujeme ještě k přehradě a zpět. Zítra nás čeká Ještěd. Jupí.