28. 10. Výprava na Ještěd

Když se ráno probudíme, rozhrneme závěs svázaný sponkami a skřipci a hned nás přivítá sluníčko. Připravíme si tedy čaj a vánočku s máslem, svačinku a čaj do termosky a už razíme směr Ještěd.  Dojedeme do vesnice pod něj a rozhodujeme se, kde zaparkovat.
Vjíždíme tedy do zákazu vjezdu a auto parkujeme na opuštěné zahrádce. Snad nedostaneme pokutu. Chvilinku hledáme barvu a už jsme na ní. S velkým zájmem sledujeme nově postavené domečky, až barvu ztratíme. Protože jdeme do kopce, začíná nám být pěkné vedro, a tak je třeba se vysvléci.

Protože nám chybí značka, sledujeme mapu, abychom zjistili, kde asi jsme. Nakonec se domluvíme, že půjdeme kolem staré sáňkařské dráhy. Sledujeme její konstrukci a říkáme si, jak bezva by bylo, kdyby ještě fungovala.

Je ale čas vyrazit dál, ještě máme před sebou velký flák cesty. Stoupáme, stoupáme, občas už míjíme zmrazky a sníh. Nedá se svítit, jsme v horách. Za pár okamžiků už narážíme na silnici, kterou přecházíme a jdeme úzkou pěšinkou až nad Výpřež. Odtud se postupně pěšinka začíná měnit v kamenitou suť. Začíná se před námi tyčit Ještěd. Musíme se kochat a fotit.

Ještě chvíli a jsme opět na silnici. Tentokrát z ní již nikam neuhýbáme a následujeme ji až na Ještěd. Ještě se ale zastavujeme a obdivujeme skupinu cyklistů, kteří právě vyjíždí cestou, po které jsme přišli. To bychom asi nezvládli.

Výhled je bezva, ale stále je ještě trošku zastřeno. A hlavně je tu pěkná kosa. Nemůžeme si nekoupit známku a tak vcházíme do budovy, kde Mareček vystojí frontu a já se zatím přioblékám, abych neumrzla. Stejně už je nejspíš pozdě a já klepu kosu. Nacházíme si tedy místo u stolu v bufetu, vyndáváme vlastní svačinku a už se krmíme. K tomu horký čas, no, není to tu špatné. Po půlhodince je ale čas vyrazit opět na cestu.

Abychom si ji lépe vychutnali, sypeme do sebe ještě lentilky. Nesmíme zapomenout vyfotit dítě z Marsu a razíme po hřebeni dál. Občas se nám otevře krásný výhled do krajiny, a tak si ho náležitě vychutnáváme. Červená nás zavede na modrou a po ní se dostáváme k Šámalům. Tady pozorujeme pouštění draků. Je to nádhera, nemůžeme se vynadívat.

Ještě to ale máme velký kus cesty, a tak opět pokračujeme dál, teď už se stáčíme zpět. Asi po dvou hodinách jsme zpět pod Ještědem, kde Mareček nabírá nějaké informační materiály a samozřejmě také známky. Teď už jen napjatě čekáme, jestli nebudeme mít na autě botičku, či pokutu.

Máme štígro. Nikdo nás nenachytal, a tak nasedáme do auta a míříme ještě na Černou studnici, kam jsme jezdili každý rok na hory. Míjíme dům, ve kterém jsme pobývali, a auto necháváme u Paroplavby. Odtud jdeme pěšky až na rozhlednu Černá studnice.

Protože zde nikdo nevybírá vstup, vybíháme rychle nahoru a už se kocháme dalším krásným výhledem. Čas se ale krátí a za chvíli se začne stmívat, proto tedy druhou stranou zamíříme zpět k autu a na naši ubytovnu. Jůůů, to byl krásný den!