Hned druhý den jsme se rozhodli podniknout výpravu na Kleť. Mysleli jsme si, že jsme zdatní turisté, proto jsme zvolili jako výchozí bod vesničku Vrábče, respektive železniční zastávku této vesničky. Projeli jsme tedy Krumlovem a GPSka nás dovedla na správné místo. Hned vyrážíme po zelené turisťárně do lesa a pomaličku si to míříme k Vltavě.

V lese se nám líbí. Příroda je prostě mocná čarodějka a zvlášť na jaře. Lehce zdoláváme i s Bertíkem malé vodní překážky a relativně zavčas se dostáváme k Vltavě. Ke zřícenině Dívčí kámen to už není daleko, ale teploučko nás trochu unavuje a moc se nám chodit nechce. Vltava je plná vodáků. Je mi jasné, že v létě to tu musí být opravdová dálnice. Jsme u Dívčího kamene. Přicházíme až k branám, ale co to, chtějí tu vstupné a to doslova nehorázné. Tak se pěkně otáčíme a zase jdeme zpět do podhradí. Posadíme se kolem cesty a vytáhneme svačinky. Už je prostě čas.

Trošku jsme se rozseděli, a tak je jasné, že to odtud na Kleť už nestihneme. Byla by to děsná honička a Bertíkovi na to nenarostly nožičky. Rozhodli jsme se tedy jít přes Holubov zpět do Vrábče a odtud se posunout ke Kleti blíž autem. Je tu široká cesta a tu v pohodě zvládáme všichni. V Holubově máme trošku problém najít tu správnou cestu. Nakonec musíme kousek po silnici. Není to moc příjemné, a tak jsme rádi, že jsme konečně zase odbočili na lesní cestu.

Touto cestou jsme se dostali až do Vrábče. Auto jsme našli v pořádku, můžeme tedy popojet. Tentokrát jsme zastavili v Krasetíně na návsi. Opět jsme měli trošku velké oči a zastavili o kousek dál, než by se hodilo. Značný kus cest odtud totiž vede po silnici a není to bůhví co. Co se ale dá dělat, šlapeme nahoru. Od parkoviště u lanovky se vydáváme konečně lesem vzhůru. Zprvu se snažíme jít cestou mírnou, ale když takhle jdeme další hodinu, už toho máme dost. Zamíříme přímo pod lanovku a po chvilce vášnivého rozhodování (tížil nás čas) se vydáme přímo pod lanovkou nahoru. Jako první na vrcholek dorazil Ruda.

Nakonec jsme sem dorazili všichni. Času ale není mnoho, takže se na vrcholku porozhlídneme, koukneme na nevěstu, která se tu právě vdává, a nabíráme zpáteční směr. Jdeme už jenom pod lanovkou a za necelou půlhodinku jsme zase na parkovišti. Pak doběhneme do vesničky a nakonec jsme zavčas dorazíli i na Fontánu na večeři. O tu nám šlo s Rudou nejvíc.