Na opětovnou návštěvu jsme se domluvili na středu. A vzhledem k tomu, že jsem právě skončil službu,  jsem si na chvilku zdřímnul, a odpoledne jsme se konečně mohli vydat směrem jihovýchodním. Cestou jsme se ale ještě stavili na, nyní nám dobře známém, hradě Jimlíně. Vyřizovali jsme ještě nějaké nezbytné věci.

Po krátké návštěvě u hradních pánů a paní jsme zhruba ve stejný čas dorazili my do Vojkovic. Přivítali jsme se jak s těmi nejmladšími, tak i s babičkou. Protože jsme ale přijeli o něco později, než bylo původně v plánu, nestihli jsme bohužel výpravu do pískovny. Tak snad někdy příště.

Od strejdy Vaška jsme měli dopředu hlášku, že ve Vojkovicích bude také Honza s Hankou. No, a protože jsme věděli, že má zrovna Honza narozeniny, vzali jsme nějakou tu drobnost i pro něj. Nakonec se ke gratulacím přidali i Pavel s Peťou.
Opět jsme se sesedli kolem stolu (jak byl zaplněný, skoro bych mohl napsat i ke kulatému) a rozebírali jsme nesmrtelnost brouků. Zkrátka semleli jsme, co jsme mohli.

Svou návštěvou nás poctili i Kunstovi. Netrvalo dlouho a vybrali si k sobě i někoho, kdo si s nimi bude hrát. Tentokrát padla řada na Rudu a ten si vzpomněl na svá mladická léta, kdy proháněl mičudu s klukama na hřišti.
K večeru jsme si dali poslední baštu a už v noci se loučili. Naštěstí se udělalo už teplo, tak byla noc příjemná, jenom ti komáři jsou snad nesmrtelní. Tak se tady mějte hezky a přejeme šťastnou cestu zpět do Ameriky.