Naše cesta ze Slovinska vedla na chalupu do Lhotky. Už před naší dovolenou jsme se domluvili jak s jedněmi rodiči, tak i s druhými a sešli jsme se na chalupě všichni. Tedy ty telečští vždy přijeli až k večeru. I tak ale jsme si užili trošku odpočinku, trochu procházek po okolí, sběru hub (tentokrát už jsme je nezavařovali, ale jenom jedli) a hlavně jsme si užili sami sebe navzájem.

Počasí sice nebylo úplně ideální, chvilkami byla i pěkná zima a deštivo. Při pokusu o první roztopení kachlového sporáku jsem dokonce vykouřil celou chalupu. No, strašně jsme se nasmáli a taky větrali.
Po celý týden jsme si taky nechali Matýska u sebe, aby se také trošku prošel a zaplaval si. Myslím, že si užil dostatečně. Zvlášť dobře na něj platilo házení kamínku na střídačku dopředu a dozadu. Naběhal toho tak 5x víc, než jsme ušli my. Večer vždy padl a nechtěl se hnout.

Při pobytu ve Lhotce nikdy nesmí chybět také výlet na Javořici. Takže i letos v létě jsme se tam vydali a dokonce nám Míla připomněla prstýnkovou žádost. Jak jsme to viděli, hned nám to došlo a vše si připomněli na našem místečku pod vrcholkem Javořice.

No, a protože my s Leničkou jsme už zase byli po horách v dobré kondici, vypravili jsme se všichni na zmrzlinu do Telče. Tedy, ono to zase není tak daleko. Pěkně jsme to vzali přes kapličku U Karla a Matýsek se jako vždy vykoupal v prvním rybníku, který byl k mání. V Telči jsme překvapili druhé rodiče a při návratu si vyzkoušeli, jak je těžké vyskočit na balík slámy.

Byl to zkrátka zase vydařený týden strávený uprostřed Vysočiny. Tak třeba zase za rok, i když bychom raději měli jiné plány.