Protože ještě nemáme cestování dost a protože je moc hezký podzim přijímáme nabídku Martina a vyrážíme na víkend do Krkonoš Na Zlatou vyhlídku. A protože je místa dost na chatě i v autě, bereme s sebou i holky Benediktovi, aby si taky trochu povyrazily. Než jsme vyrazili, měli jsme trošku hoňky a stresů, ale nakonec jsme sedli do auta, stavili se na poště, nabrali holky a tradá. V autě už panovala dobrá nálada a všichni jsme se těšili na prima strávený čas na horách. Do Špindlu jsme dorazili odpoledne a hned si všechny holky začali dobírat Martina a jeho přítelkyni. Postupně přijel i zbytek osazenstva, tak jsme se seznámili a stihli jsme i malou skoro noční vycházku Špindlem. Na zítra plánujeme výstup na Sněžku.
Teta má 70.
Podzimní Lhotka
2011
Večer se všichni scházíme u společného stolu. Večer u společného stolu. Dobrá nálada je vidět i na nás. Organizátor Martin.
Večer u společného stolu. Večer u společného stolu. Večer u společného stolu.
Vyrážíme na tůru. Vystupujeme na Špindlerovce. Cestou na Malý Šišák. Malý Šišák Zatím šlapeme ve čtyřech.
Slunečník Slunečník U Velkého Stavu. A ještě jednou tam. Petra s jezerem.
Počasí je nádherné. Panorama Krkonoš. Sněžka je ještě daleko. Holky nad jezerem. Velký stav.
Sněžka, snad tam nebudou mraky. Malý stav Už se blížíme. Je to sice na dohled, ale ještě pořád daleko. No, ještě nějakou hodinku si zašlapeme.
Je to dobrý, Sněžka je bez mraků. Sněžka Vypadá to jako na Václaváku. A taky že jo, je tu to hlava na hlavě. A taky pěkně namrzlo.
Konečně jsme nahoře. Česká poštovna. Společné foto 1. Společné foto 2. Holky na Sněžce.
My tři na Sněžce. Martin a ???. Už nevím jmého. Cestou ze Sněžky. Míříme k Luční boudě, Sněžku máme za zády. Už se nám vzdaluje.
Luční bouda. Po malé přestávce se vydáváme dál. Scházíme údolím Bílého Labe. Údolí Bílého Labe. Už jsme skoro doma.
Tak ještě pár fotek do alba. Koupat bych se tam určitě nechtěl. Medaile pro všechny. Martin s Julčou. Předávání odměn.
Předávání odměn.
Lenička se uvolila a míříme na Medvědín lanovkou. Zatím cesta utíká bez námahy. Leničko neboj, držím tě. Medvědín. Holky spolu.
A tady jsme všichni. Cestou k V'rbatově boudě. Radka coby podpěra. Vrbatova bouda. Pomník Hančeho a Vrbaty.
Pohled přes Labský důl. Opevnění z války. Opět nám počasí přeje. Labský důl. Petra nad dolem.
A ještě Radka. A tady je zbytek. Labská bouda. U pramenů Labe. U pramenů Labe.
Opravdu jsme tu. Scházíme od Labské boudy do údolí. I tady je krásně. Už jsme skoro dole. Tam nahoře jsme před nějakou hodinkou šli.
A ta voda nahoře také tekla. Jsme v Labském dole. Holky u Pudlavy. Nad Špindlem. A jsme zase dole. Teď už jen zabalit a zase někdy příště.
Hned ráno druhý den vstáváme brzy a vyrážíme na Sněžku. Zatím sami ve čtyřech, protože jsme nechtěli čekat na zbytek. Na Špindlerovku vyjíždíme taxíkem a máme tak dobrou hodinku oproti ostatní k dobru. Cesta po hřebenu nám ubíhá perfektně a za tak krásné počasí můžeme být moc rádi. Prostě paráda. Šlape se nám skvěle a až na malé obtíže ve finálním výstupu na naší nejvyšší horu jsme všechno zvládli na jedničku. A nejvíc je potřeba pochválit Leničku, protože Elenka je tu s námi taky. V České poštovně počkáme na ostatní, abychom mohli udělat společné foto, a už si to zase pádíme dolů k Luční boudě. Chvilku se tu zastavíme, dáme malé občerstvení a údolím Bílého Labe sestupujeme dolů až do Špindlu. Druhá skupinka šla trochu jinou cestou, takže se opět vidíme až na chatě. Někdo cestu zvládnul v pohodě, pro někoho bylo potřeba dojet, ale všichni jsme byli nakonec odměněni čokoládovou medailí za extrémní výkon. Hip, hip, hurá!!! 
Je neděle, ale my přece nebudeme marnit čas na chatě. Oblékáme se a zase vyrážíme. Nejprve jsou plány na Davidovky, ale jak jdeme kolem lanovky na Medvědín, Lenička se přemůže a jedeme. Odtud se vydáme přes Vrbatovu boudu, pomník Hančeho a Vrbaty k Labské boudě. Odtud je to už jenom kousek k pramenům Labe. Tak se tam vydáme. Moc času se tu ale nezdržíme, protože musíme myslet i na cestu zpátky. Scházíme tedy od Labské boudy do Labského dolu a tím se vracíme zpět do Špindlu. Krásná procházka na závěr našeho víkendu. Pak už jen sbalit, nasednout do auta a hurá zase do Žatce. Ještě se zastavíme v Mladé Boleslavi u obchoďáku na jídlo. Osazenstvu se ale nějak špatně vylézá z auta, tak snad jim zítra bude líp. Za ty tři dny jsme našlapali k 50 km, takže na únavu mají všichni nárok.