9. 8. 2009 Toulovcovy maštale, rozhledna Terezka

          Hned po návratu z hor jsme měli spoustu práce, abychom se mohli v neděli vypravit do Proseče u Skutče za rodiči Leničky. Byli tu na dovolené a kousek místa zbyl i pro nás. Ubytováni byli u pana Hápa - výrobce dýmek.
          Do Proseče jsme se dostali ještě dopoledne, a tak jsme mohli všichni po brzkém obědě vyrazit na projížďku na kolech. Trasu jsme naplánovali přes Nové Hrady u Skutče směrem na Toulovcovy maštale. Do Nových Hradů jsme se dostali pohodlně a rychle. Cesta vedla z kopce a sil jsme měli taky hodně. Tam jsme se podívali k místnímu zámku, který vlastní jakýsi soukromník, asi z Prahy. Chvilku jsme si odpočali, podívali se na pána s kostitřasem a už vyrážíme směrem Toulovcovy maštale. Cesta má vést po žluté, ale nějak to nevypadá na cyklo. No nic, stále pokračujeme, teď už přes kořeny a trní. Ozývají se první výhrady. Snad to za chvilku bude lepší. Není! Je tu prudký sráz dolů. Kola vedeme až na silničku, to už je opravdu značená cyklotrasa.
          Bohužel až k maštalím silnička nevede, a tak opět nezbývá než seskočit a lesní cestu vyšlapat po svých. Konečně dorážíme k našemu cíli. Kola zamkneme u stromu a jdeme se podívat, co vlastně ty maštale jsou. Jsme překvapeni, jaký skalnatý útvar tady příroda vytvořila. Je to doslova skalnaté bludiště, jehož některé části jsou dokonce vtipně pojmenovány. Před samotnou prohlídkou je ovšem třeba se pořádně posílit. A tak sedáme na skálu a rozbalujeme svačinky. Paráda, s plným žaludkem je to hned lepší. Vtipkujeme a předvádíme s Leničkou rodičům hádavou scénku s vymyšlenou řečí. Turisti, co jsou opodál, po nás hází očkem a úporně přemýšlejí, jaká to může být řeč. No, Míla s Rudou se mohou potrhat smíchy a my potom taky. Probíháme maštale a pak hurá zase na kola.
          Cestou zpátky projíždíme klidným lesem. Jsme tu skoro sami, a tak se nám ještě nechce jet přímo do Proseče. Rozhodujeme se tedy pokračovat ještě kousek po značené cestě. Vede po lesní silnici, tak proč ne. Po chvilce ale zase začneme stoupat, a tak trochu funíme. Jsme už ale jenom kousek od rozhledny Terezka, takže to přece jenom zvládáme. U rozhledny kupujeme za draho lístky a jdeme se podívat, jak místní krajina vypadá z vrchu. Po tréninku na horách nám výstup jde snadno. Zhlédneme panoramata a je nejvyšší čas na večeři. Nasedáme tedy zpět na kola a, tentokráte už jenom z kopce, míříme do Proseče.
          Večer trávíme vyprávěním o horách s ukázkou fotografií dokud nám všem nespadnou oči únavou.

Tak rychle nasedat, vyrážíme!
V Nových Hradech zastavujeme u antikvariátu a Ruda se jde podívat, co mají
Zámek v Nových Hradech u Skutče. Na první pohled hezký.
Fasáda je zachovalá a je vidět, že se o zámek někdo stará.
Máme turistickou známku a malou prohlídku zahrady.
Je hezky a lavička přímo vybízí k posezení.
Svačinka je snědená, jen by bodlo ještě kafíčko.
To by byla jízda, co?
Z Nových Hradů vede nějaká podivná cyklotrasa.
No, nic moc, ale zatím to ještě jde.
Tak tady už se to sjet nedá, takže dolů jdeme pěšky.
Leničku to moc netěší.
Konečně na silnici. Všichni jsme si oddechli.
Paráda, konečně pořádná cesta na projížďku.
K Toulovcovým maštalím to je zase trošku do kopce.
Zamykáme kola a jdeme se podívat, jak to tady vypadá.
Je to tu jako skalní bludiště.
Toto bude náš odpočinkový kámen.
Společné foto u Toulovcových maštalí.
Kukuč, my jsme tady dole.
Jsem v kuchyni a mám pořádný váleček.
Průchody jsou tu někdy široké, někdy úzké.
Lenička si nás nastavěla na hezkou fotečku.
Míla je spokojená, že se dostala, kam už v zimě plánovala.
No prosím, tak tady mě máte.
Uprostřed maštalí s Rudou.
No nic, vyrážíme dál.
Nádherná příroda a klid lesa.
Musel jsem vyfotit Leničku se vstupenkou na rozhlednu. Trvala na tom.
Upevnit věci a jde se nahoru.
Lenička s mamčou. Moc jim to sluší.
A ještě jednou s místní krajinou.
Chlapi se musí taky nechat zvěčnit.
Tak takhle vypadá Terezka ze spoda.
Je čas, tak míříme do našeho přechodného domova.
9. - 13. 8. 2009 Proseč u Skutče
11. 8. Cesta do Poličky