11. 8. Cesta do Poličky

          Na dnešek jsme si naplánovali pořádnou trasu. Chceme se vydat do Poličky, která není až tak daleko, jak by se zdálo. Ovšem vzhledem k tomu, že nejedeme pouze my dva, musíme rychlost trošku přizpůsobit. Bereme do ruky mapu a plánujeme. Do Poličky se vydáme směrem na Borovou a pak údolím Černého potoka až do Poličky.
          Vyrážíme o něco dříve, než předevčírem. Včera jsme přece byli na seskocích do vody u rybníka Buňkov. Počasí ale hned od začátku nevypadá dobře. Míjíme rozhlednu Terezka a začíná drobně krápat. Ještě stihneme zajet do lesa, ale prší čím dál tím víc. Musíme se tedy rozhodnout, co dál. Sjedeme do vesničky Borová a tam nelézáme otevřenou malou cukrárničku. Paní nevadí, že tam zůstáváme asi hodinku, než úplně přestane pršet. Aspoň si Ruda a Míla mohou dát kafíčko a všichni si trošku osušíme oblečení.
          Přestalo pršet, tak můžeme vyrazit k dalšímu dobrodružství. Z hlavní silnice sjíždíme do údolí Černého potoka a vyhýbáme se tak hlavní silnici do Poličky. Jede se nám pohodově a máme čas si i trošku zablbnout a napodobovat zvuky různých zvířátek. Hlavně tedy Lenička. A že jí to jde :-).
          V Poličce se podíváme na náměstí a na chvilku si sedneme ke kašně. Vyndaváme svačinky a k tomu zapíjíme čokoládu z místní cukrárny. Pak se jedeme ještě podívat do parku, na nějaké významné osobnosti a taky na hradby. Polička je celkem hezké město.
          Občerstveni, s turistickou známkou a mapou okolí z infocentra se vydáváme na druhou polovinu naší cesty zpět do Proseče. Cestu jsme zvolili přes Střítež - Sebranice - Horní Újezd - Dolní Újezd - Vidlatou Seč - Jarošov a Budišov. Projíždíme tedy sliničkami druhé třídy a věříme, že provoz nebude tak velký. Bohužel opak je pravdou. Vede tu objížďka, a tak nás míjí jedno auto za druhým a to včetně těch nákladních. Jaká úleva, když konečně za Sebranicemi odbočujeme doleva a proud aut necháváme za sebou. Pak už si vychutnáváme cestování krásnou přírodou. Horní a Dolní Újezd jsou krásné vesničky a je čas si dokoupit i pití, na které jsme zapomněli v Poličce. Překvapení nás čekalo až ve Vidlaté Seči. Jen, co jsme se k ní přiblížili, ucítili jsme charakteristický zápach, který se nesl celou vesničkou. No, prostě hrůza, a tak prcháme rychle pryč. Projíždíme Jarošovem a odbočujeme k Toulovcově rozhledně, kde jsme se ujistili, že cena za vstup je opět vysoká, a tak jsme výstup oželeli.
          Už u rozhledny jsme si postěžovali, že nás trápí hladíček. Jídla nám už moc nezbylo, tak jsme se rozhodli najít v nejbližší vesničce hospůdku a tam se najíst. Hned v Budišově je jedna otevřená, takže hurá. Objednáváme velké porce a jídlo rychle mizí v nás. Ale ouha, celodenní cestování a mastné jídlo k sobě moc nejde. Zakrátko spěcháme do útrob hospůdky a vyhledáváme ony místnosti. Než jsme opět vyskočili do sedel, uběhla dobrá hodinka. Lenička jenom podotkla, že to co jsme do sebe dostali, jsme zase nechali v míse. K Proseči už to není daleko, sjíždíme z kopce dolů a za chviličku už jsme u pana Hápa. Večer opět končíme u fotek a za chvilku v postýlkách.