13. 8. Krounka, Novohradka

          Než jsme odjeli pomáhat s přípravami na Davidovu svatbu, vydali jsme se kolmo ještě na jeden výlet. Dlouho jsme studovali, kam se vlastně podíváme, ale nakonec padlo rozhodnutí, že to bude údolí Krounky a Novohradky. Okruh byl tedy stanoven, a tak jsme se mohli, se svačinkou samozřejmě, vydat, tentokráte za hezkého počasí, na kola.
          Zprvu nám připadala cesta povědomá, bodejť by ne, jeli jsme stejně jako první den. Ovšem pouze do okamžiku, kdy jsme najeli na lesní cestu. Ta se nám ze začátku moc nelíbila, byla bahnitá, ale vše se záhy obrátilo k mnohem lepšímu. Vyjeli jsme z lesa ven a podél Novohradky jsme projížděli hádhernou krajinou. Samozřejmě byl čas i na svačinku. Sedli jsme si proto do trávy a hodovali. Ovšem hodovat se zachtělo i včeličce, a tak se neohrabaně potulovala kolem Míly, až jí nakonec polechtala žihadlem na stehně. Lenička se ji tedy snažila rozveselit hned na další zastávce, kde předvedla prvotřídní babičku. :-) Podél Novohradky jsme pokračovali dál přes Dolany, Chlum až do Rvasic. Ve Rvasicích jsme obhlédli rekreační středisko, které zapadlo do přírody, ale bylo spíše pro bohatší vrstvu, a rychle pokračovali vzhůru směrem na Střítež a Hlubokou.
          Cesta teď vedla převážně do kopce, ale nahoře nás vždy zahřálo pomyšlení, že jsme to vyšlápli a nepatříme do starého železa. Za Hlubokou na nás vykoukla další rozhledna tohoto kraje. Tentokráte třetí a poslední - Borůvka. Usadili jsme se tedy pod ní a opět vytáhli dobrůtky z batůžků. Posezení bylo příjemné, na sluníčku a aspoň z nás trošku spadla únava z kol.
          Od Borůvky jsme se vydali k naší dnešní druhé říčce - Krounce. Silnici opět vystřídala polní cesta, místy takřka neprůjezdná vysokou travou. Nás to ale nerozhodilo a přes Miřetín jsme se dostli opět ke Krounce. Museli jsme ale překonat další překážku, ztratilo se nám turistické značení, a tak nezbylo nic jiného, než začít odečítat z mapy a přesně určit naši polohu, azimut, výšku, délku od potoka, sklon terénu, ... No zkrátka chvilku jsme bloudili a pak nalezli tu správnou cestu. Ta teď vedla opět podél proudu Krounky směrem na Šiklův Mlýn. Lesní cesta byla perfektní a byli jsme rádi, že jsme opět našli turistické značení.
          Z České Rybné jsme se už vydali směrem do Proseče. Opět chvilku po silnici, ale převážně po polních cestách a za krásného počasí. No, zkrátka pohodová cesta a všem se moc líbila. Do Proseče jsme přijeli pozdě odpoledne, ale spokojeni a příjemně unaveni. Trošku nás mrzelo, že se musíme ještě dnes zabalit a odjet do Telče, ale tam nás bude čekat určitě další dobrodružství spojené s Davidovou a Hančinou svatbou.