10. 4. Cesta z města do přírody
První přestávka na cestě k Broumovu. Kafčo a chvilka protáhnutí.
Je dobré se projít, v autě jsme strávili už několik hodin.
Dáš si taky, Leničko?
No, Bertíku, ty snad chceš taky kafe???
Po příjezdu na místo je potřeba všechno pořádně vyprášit.
A pak rychle někam pěšky do přírody.
Tak si tak spokojeně vykračujeme.
Ale, ale Bertí. Co to máš na obojku a pod ním? Teda fuj!
Tak honem slámu a čistit.
Ten smrad ale moc k úsměvu není, Leni.
10. - 13. 4. 2009 Broumovské skály
11. 4. Teplické skály, Adršpach
        Je pátek ráno, všichni máme dovolenou a přípravy na cestu vrcholí. Předsevzetí, že vyjedeme v sedm jsme zavrhli už včera, přesto se nám podařilo všechno nabalit, naložit posádku (Lenička, Mareček, Milena a Ruda) a kolem desáté vyrážíme. Cestování bylo dlouhé, až předlouhé. Utěšovalo nás jen to, že jedeme pěknou krajinou. Sluníčko hřálo, a tak co bychom se nezastavili v půli cesty - v lesíčku přímo stvořeném pro odpočinek. Stavíme pak ještě jednou z důvodu posledního nákupu nutných potravin (jedeme přeci úplně mimo civilizaci) a už, už se blížíme k vesničce Bělý. Bohužel, ještě než jsme dojeli přímo na místo, trošku nás vypekla navigace. Staré mapy se musí aktualizovat!!!
       Jsme na místě. Srub stojí tam, kde má, a po rychlém odnošení všech věcí z auta je potřeba ještě za světla vyprášit co, se dá. Hlavně od myších pozůstatků a taky od pavučin. Nutno dodat, že naše prozíravost ohledně spacáků, se nadmíru hodila (v těch zatuchlých peřinách se spát nedalo). Srub moc veliký není, tak to jde všechno  rychle. Zvlášť, když všichni přiloží ruku k dílu. Ruda ještě spouští plyn, to abychom si mohli uvařit alespoň čaj a něčeho si zobnout.
       Je krátce po páté hodině a my se dereme lesní cestičkou na první procházku. Namířeno máme do vesničky Slavný. Ještě než ale vyjedme z lesa, Bertík nás upozorní že je s námi, a aby nám trochu voněl, nachází pro něj vynikající parfém. A rozhodně je ho potřeba pořádně vetřít do srsti. Bertíku, Bertíku, ty nám dáváš zabrat. Nic naplat, holky trhaly suchou trávu a Ruda čistil, co mohl.
       Ve Slavném se chvilku rozkoukáme a už raději spěcháme do srubu. Ještě, že jsme před odchodem zatopili. Je tu příjemně teplo, a tak se po studené sprše v potoce vydáváme trochu bojácně do hajan. Noc byla klidná (pro všechny až na Leničku - valila oči do tmy celou noc), jen vlajka Donavanů sem tam ťukala o stožár.