11. 4. Teplické skály, Adršpach

       Leničko, už je ráno! Dnes je Tvůj den, máš narozeniny. A to by nebyly narozeniny bez hobla a pořádného výletu. Takže hned po probuzení a ranní hygieně (jak jinak než v ledové vodě potůčku) chtáme Leničku a pořádně ji pohoupeme. Nechybí ani přání od všech a pár pamětních fotografií. Moc dlouho se ale nezdržujeme, za chvilku už sedíme v autě a míříme do Teplických skal. Cestou se zastavujeme ještě v Teplicích na zákusek. Vypadá to, že nám počasí opět vyjde a bude hezký den.
      Už jsme u vstupu do Teplických skal, ale nakonec ho míjíme. Přece nebudeme platit nehorázné parkovné. Auto necháváme u kempu nedaleko vstupu. No, a protože se nám nechce platit ani vstupné, míříme si to lesem po cestičce až do útrob přenádherných přírodních skvostů. Co naplat, příroda se tu vyřádila, a zanechala spoustu krásných výtvorů. Netrvá to dlouho a společně s Leničkou a Rudou vystupujeme na Střmen - fiktivní skalní hrad. Milena zůstává v základním táboře a hlídá naše věci. Nahoře jsme odměněni nádherným výhledem, i když se někomu můžou podlamovat kolena.
       Po náročném výstupu procházíme celými Teplickými skalami a kocháme se výhledy na skalní útvary. Cestou nemineme ani ledové království uprostřed skal. Tam se moc kraťasy nehodily, a tak spěcháme raději na sluníčko. Celé skály se projít nedaly, a proto se vracíme, ale né úplně. Odbočíme na cestičku do Vlčí rokle, která nás zavede až do Adršpachu. Vlčí rokle moc pro Bertíka nebyla, samé dřevěné chodníčky a kořeny, schůdky nahoru a dolů. Bertík se s nimi ale vyrovnal s bravůrou.
       Adršpašské skály jsou dalším krásným místem naší republiky. Doporučuji všem se tam podívat. Skalní útvary připomínají vše možné. Cestu nám zkrášluje i potůček a nakonec se ukáže i větší jezero s krásně průzračnou vodou. Ještě chvilku se kocháme a pak už zamíříme asi 5 km k autu.
       Po návratu do srubu se rychle sprchujeme a ještě si s Leničkou cinkneme skleničkou. Spaní po takové únavě bylo osvěžující.