13. 4. Velikonoce, Ostaš, návrat domů

       Naše putování krajem Broumovských skal jsme zakončili kupodivu o svátku velikonočním. Hned po ránu tu byla dobrá nálada. My s Rudou jsme se těšili na výplatu, ale to jsme ještě netušili, že se na nás kují pikle. Jakmile jsme přišli k místu, kde jsme nechali přes noc proutí, nikde nic. A holky? Jako by se nic nestalo, jen prý "Kdo hledá, najde". Takže nezbývá, než hledat. Zakrátko už vítězoslavně kráčíme s proutím a jen co upleteme pletence, holky se nám zamykají ve srubu. Dlouho to ale nevydržely a my je mohli vyplatit, jak se patří.
       Po rychlé snídani jsme se dali do úklidu, balení, stěhování, příprav na cestu a loučení se srubem. Poslední pohledy kolem, zkontrolovat jestli nám něco nechybí a už sedáme do auta a vyrážíme směrem na Ostaš.
       Ostaš, je dle názoru Mileny, trochu zprofanovaný skalní útvar, snad nejvíce navštěvovaný turisty. Musím jí dát zapravdu hned po příjezdu pod skály. Na parkovišti spousta aut, kousek dál kiosek s vývařovnou, stanový plácek a hlavně spousta lidí. Těm jsme se po celé tři dny úspěšně vyhýbali, tak to snad teď přežijeme.
       Před výstupem se ještě posilňujeme. Tři dny jsme moc nejedli, tak to zkoušíme dohnat. V místní vývařovně si objednáme "normální" jídlo a pak, za svitu sluníčka, si to štrádujeme vzhůru. Bohužel těsně před vrcholem se mi začínají ozývat mé vnitřnosti. Že by ta dobrůtka dole? No jo, už je to tak. Tak hupky, šupky do lesíka. Poté se dostáváme na vrcholek Ostaše. Jak se dalo čekat, výhled je tu rovněž krásný. Je to důstojné zakončení našeho putování v této části naší republiky.
       Vzhledem k tomu, že se už těšíme všichni domů, sbíháme kopec dolů, nasedáme do fára a už jenom vyrazit. Ještě nás zdrží asi pět minut pán, co si nechal rozsvícená světla u auta, a pak už hurá přes Vojkovice domů. Cesta byla pomalá, ale zavedla nás na ta správná místa. Dojeli jsme šťastně jak do Vojkovic, kde jsme strávili příjemný podvečer, tak i domů do Žatce.  Všichni jsme spokojeni a budeme dlouho vzpomínat.