6.7. Projížďka k Vlkovu, Staré Hlíně a Rozvodí

          Celou noc lije. Ale k ránu ustává. Říkáme si, že máme štěstí, že se mraky vyprší přes den a my můžeme jezdit.
          Nakonec je krásně, rozhodování o tom, jestli někam pojedeme netrvá dlouho. Jasně že jedeme. Vzhledem k tomu, že se ale trochu ochladilo, oblékáme se trochu víc. Na kolech se pak rychle zahříváme, svlékáme už nepotřebné vrstvy a ujíždíme kilometry, jako bychom byli na kole už čtrnáct dní. 







          Tentokrát se vydáváme směrem na sever, někam k Veselí nad Lužnicí. Jestli tam ale dojedeme, není zatím jisté. Projíždíme krásnou krajinou kolem rybníka Dvořiště a dále nás turistické značky dovedou do Lomnice nad Lužnicí. Tady se zastavujeme jenom na chviličku. Koukneme na náměstí a raději zase míříme do přírody.







          Protože se nám nechce jet po hlavních slinicích jedeme směrem na Záblatí. V této malebné a pěkně "voňavé" vesničce raději neobědváme, jen se zastavujeme na zásoby co si vezeme s sebou. Je to jistější! To už se domlouváme, že nepojedeme až do Veselí, ale jenom do Vlkova a poté ceztou zpět k Rozvodí.
          Cestou k Vlkovu ještě sjíždíme na polní cestu, která vypadá moc hezky a vychutnáváme si klid a samotu (snad na všech okolních cestách je spousty cyklistů). Přesto po chvilce potkáváme skupinku postarších bikerů, kteří nás upozorňují na špatnou sjízdnost následujícího lesního úseku. Moc na jejich slova nedáváme a jedeme dál. Nakonec se ukázalo, že průjezd nebyl ani z 10 procent tak složitý jako předcházející den. Zkrátka to byla hračka J.








          Za nedlouho už dojíždíme do Vlkova. Pořád ale nemůžeme najít něco, kde bychom se mohli najíst. Když na konci Vlkova u železniční stanice Mareček spatří hospůdku, zajásáJ!
          Tady sedíme asi hodinku a děláme dobře našim bříškům a taky nohám. Běhom přestávky ale začíná pršet, a tak se rozhodujeme, co uděláme. Nakonec vyrážíme v mírném deštíku pomalu zpět. Prší ale celou dobu, co jedeme. Deštík přechází postupně v lijavec, a tak stavíme ve Staré Hlíně v hospodě pod přístřeškem. Sníme Bébéčka a abychom nevychladli, vyzážíme ještě za deště směrem kolem pomníku Emy Destinnové na Rozvodí.








          Cestou už nepotkáváme žádné sváteční cyklisty, jenom ty zodolněné, co něco vydrží. Jak ale přijíždíme k Rozvodí, tu si všímáme, jak jsme skvěle zacákaníJ. Zkrátka od hlavy až k patě. Moc dlouho se tu nezdržujeme, uděláme pár foteček do rodiného alba a pak už rychlo-jízdou míříme do Třeboně. 








          Jelikož jsme vzorné děti, kupujeme rodičům na náměstí v Třeboni v oblíbené cukrárně marcipánového kapříka. Sobě nadělujeme lázeňskou oplatku a pomalu míříme směr kemp.
          Dnes máme najeto sedmdesát kilometrů, což nám dohromady dělá 220 kilometrů. Mareček nadšený J. A protože nás zítra čeká přesun do Žatce, balíme to ještě dnes. Nejdřív ale musíme do sprchy, neboť silně připomínáme dva čuníky.
          A nejsme jediní. Našemu vzhledu odpovídají i kola, a tak andílek vymýšlí skvělý způsob čištění a už máchá kola v rybníce.








          Už jen zabalit stan, dát do pořádku autíčko a Ahóóój Třeboni! Zase za rok!