25. 6. Přes Novou Huť k Rakouským hranicím
Na dnešek jsme si připravili trasu ke hranicím s naším jižním sousedem - Rakouskem. Ráno se nám nechtělo moc vstávat, a tak jsme se nakonec na kola dostali až kolem půl jedenácté. To už bylo jasné, že nám dnes počasí bude přát střídavě. A protože to je to poslední den, kdy můžeme jet na kolech (Bertík by zítra nemohl zůstat v autě celý den), hodláme si to pořádně užít.
Vyrážíme podél Opatovického rybníka směrem na Majdalenu. Ještě před výjezdem si Mareček přifukuje kolo, aby mu dobře jelo. Ovšem na panelce za Třeboní se mu díky nárazům uvolní zalepená duše a máme štěstí, že jsme s polonafouklým zadním kolem dojeli k restauraci u jezu Pilař. Tady, protože je akorát čas, si dáváme baštu a Mareček zatím lepí. Majitel hospůdky je ochotný mu i pomoci, ale my jsme vybaveni na všechno. Kolo je za chvilku spraveno a i jídlo všechno snědeno, tudíž můžeme zase popojet. Dokonce i menší přeháňka je pryč. Jedeme se tedy podívat k tomu zrádnému jezu - smrťáku.
U jezu jsme strávili asi půl hodinky. Čekali jsme, až nám trošku slehne po obědě. Abychom ale stihli ujet dnešní trasu, musíme pokračovat. Ještě před vesničkou Hamr si to zatočíme na Novou Huť a po asfaltové lesní cestě se nám jede parádně. Převýšení je tu jako na Třeboňsku, tak nám to moc dlouho netrvá. Objeví se před námi jakýsi hotýlek. Odtud už pokračujeme do pohraničních lesů. Přijíždíme na rozcestí, kde bychom měli odbočit doleva. Mareček ale trvá na svém a chce se podívat na hranice. Všechny nás přesvědčí, a tak jedeme bahnitou cestou k hranicím. Ještě že to není daleko. Ostnaté dráty už tam nejsou, tak se po malé obhlíce vydáme zpět na cestu. Brzy dorazíme na hráz krásného rybníka Svobodný. Musíme se tu na chvilku zastavit a vychutnat si přírodu. Je to tu prostě parádní. Mareček vyhlašuje tipovací soutěž na dnešní ujeté kilometry. Tipujeme Lenička 52, Ruda 59, Míla 63, Mareček 65.
Po této malé přestávce pokračujeme dále po značené cyklotrase přes rašeliniště Pele až ke Staňkovu. Zde se nikterak moc nezastavujeme a pokračujeme dál k Hajnici v Zad. Lese. Jakmile ji mineme, jsme napadeni obrovskými lesními mouchami a jinou havětí. Raději tedy moc nezastavujeme a rovnou cestou do kopečku prcháme k odbočce na Libořezy. Tudy vede cesta už z kopce, takže paráda, a přes Mníšek se dostáváme do Stříbřece a dál na Starou Hlínu. Kousek před Starou Hlínou je už jasné, že Lenička tipovala příliš málo. A protože jsme jeli teď trošku déle (měli jsme strach, že zmokneme), chvilku složíme kosti na lavičce před hospůdkou.
Drobnému dešti jsme stejně nakonec neunikli. Vyrazili jsme po modré a museli překonat asi dvousetmetrový nebezpečný úsek po hlavní silnici. Naštěstí se nám nic nestalo a polní cestou jsme se dostali přes Novou Hlínu do Zadních koutů, kde jsme se na chvilku zastavili schovat se před deštíkem. Přivítala nás tam mořská panna a hlavně pergola. Po deštíčku jsme už dorazili do Třeboně a po prohlídce náměstí jsme konečně k večeru dojeli do kempu. Mezitím pokračovala naše malá soutěž o ujeté kilometry a v cíli jsme měli přesně 63. Takže mamča se stala vítězkou a spokojeně jsme mohli večer zakončit naše kola v Třeboni.
