24. 6. Autem do Budějovic, Krumlova a Trocnova

Jsem totál nevyspalá. Nějací kryplové hulákaj celou noc na celý kemp. Ke všemu mam lehké spaní, protože poslouchám, jestli se táta nevydá v noci čůrat a já neuslyším jen žbluňknuní do rybníka. Vypadá to na déšť.

Nahlížím oknem do chatky, ale je tam mrtvo. Není se čemu divit. Po snídani je ale stejně probouzíme a domlouváme se, co bude. Jsme na vahách. Taťka už se nesměje jako včera. Dneska se smějeme my! Teď konečně nastává škodolibá fáze a odplata včerejška - tedy celodenní výsměch a historky o tom, jak to „včera vlastně bylo“.. Každý si přihodí tu svou.

Nakonec se rozhodneme, že strávíme den bez kol. Mareček bude opět dělat šoféra rodičovského vozu a dopraví nás do Budějovic a Krumlova.

V autě hrobové ticho. Taťkovi není dobře. Chvílemi usíná. Po příjezdu do Budějovic se mi ho zželelo, a tak mu jdu koupit do lékárny něco proti kocovině: „Dobrý den, potřebovala bych něco proti kocovině.“ „Haha, haha, haha, jé, promiňte. To je tak vtipný.“ Jasně, sama se nad tím taky skvěle bavím, probíhá mi hlavou. Lékárnice pokračuje: „Ale to se bere před tím, než jdete pít, né až potom.“ „Tak na to už je pozdě,“ odvětím s úsměvem. Nakonec vyjdu z lékárny a v ruce držím věc s názvem VYPROŠŤOVÁK. Okamžitě ho předávám tátovi, aby se mu ulevilo. Pak se opět rozcházíme a slézáme se po hodině pod Černou věží, kam vylézá celá rodina. Jen já a Bertík čekáme dole.

Z Budějik míříme směr Krumlov. Zastávku však děláme ve Zlaté koruně. Tady sníme dvě pizzy, prohlédnem klášter, Mareček koupí známečku a jedeme do Krumlova. Ten prolézáme tentokrát pečlivěji, než kdy jindy. Protože není horko a blíží se večer, byla to jedna z nejkrásnějších návštěv Krumlova!

A aby toho nebylo málo, bereme rodiče ještě jednou za panem Žižkou, tentokrát do jeho rodiště, které také křížem-krážem procházíme. Musím říct, že den nám nakonec všem skvěle sednul a krásně jsme ho naplnili zážitky! Zítra zase hurá na kola!!!! Dnes snad klidnou, dobrou noc.