23.7. Z PLANÉ K HRACHOLUSKŮM

Budíme se ve čtvrt na sedm. Ke snídani mám rohlíky s šunkovou pěnou. Balíme pomalu, protože nikam nespěcháme. Nějakej týpek chce navázat hovor, tvrdí, že se mu líbí naše kola :-). Chvilku s ním kecáme, ale i u toho balíme mokrý stan. V noci totiž bouřilo až do tří (já byla podělaná až za ušima).

Vyjíždíme jako vždy o půl deváté. Nejdřív ale musíme vystoupat ten šílený kopec ze včera. Převýšení jako blázen. Opět jedeme na jednuškách. Po jeho zdolání jedeme po hlavní silnici, za chvíli však odbočíme na polňačku, po které dojíždíme do Žichlice. Prohání nás tu pes, ale úspěšně mu ujíždíme.

Zastavujeme u obchodu. Mareček dopíjí acidko, já jdu zatím nakoupit 6 rohlíků a activie. Sjíždíme k řece Třemošné a stoupáme do krpálu až za Býkov. Těsně před Horní Břízou mi Mareček maže rameno francovkou. Šíleně mě pálí sval. Gel zabírá a skvěle chladí. Jedeme tedy Horní Břízy. Tady dáváme na zastávce jídelní pauzu. Je krásně pod mrakem.

V H.B. nemůžeme trefit Ledce. Začínám hudrovat, protože se mi nelíbí objížďka na Třemošnou. Jezdí tudy šíleně moc aut. Naštěstí je tu můj milovaný Mareček, který vybírá super cestu. Vyjíždíme na kopec. Zatímco mizím v kukuřici, Mareček nachází zajímavého pavoučka. Vyloženě krasavec. Jsem ráda, že jsem se s ním nepotkala v kukuřici.

Sjížídíme do Příšova, odkud vyjíždíme obrovské serpentýny. Musím se pochválit. Jedu skvěle :-). Z nich přijíždíme na křižovatku s hlavní silnicí, což znamená, že nechci jet dál. Naštěstí mapič skvěle naplánoval trasu, tudíž po této silnici jedeme pouhých sto metru. Po nich odbočujeme vpravo. Tady se na nás navěsí traktor, ale má smůlu. Jsme rychlejší! Sjížídíme do Choustníku. Tady se ptáme tlusťocha na cestu do Dolního Vlhkoše (Vlkýše). Míjíme tedy cihelnu a následujeme super cestičku mezi poli. Je to tu opravdu pěkné. Do Vlhkoše sjíždíme po zelené. Snažíme se najít hrad, ale nějak jsme ho netrefili. Místo toho jsem krásně zapadla do bahna.

Mareček čistí kolo. Za pár chvil jsme zase na cestě do Města Touškov. Tady jde Mareček do Coopu, odkud přináší rohlíčky, aspik a vlašák. Dáváme si do nosu. Pak ale jdeme ještě rohlíčky přikoupit.  Jsou totiž výborné!

Z M.T. se vydáváme nejprve špatnou cestou. Alespoň jsme ji využili na vyčůrání. Vracíme se tedy zpět a jedeme do Kozolup. I tady hledáme cyklotrasu. Nakonec úspěšně. Vede krásnou krajinou podél řeky Mže. Všude jsou zvláštní chatičky s ještě zvláštnějšími sprchami.

Za chvíli se začne cesta zvedat. Do Plešnice vyjíždíme lesní krpál. Pomalu ho nemůžeme vyjet, ale nevzdáváme to! Mareček začíná cítit nutkání mít už konečně turistickou známku, a tak mě přemlouvá a jedeme hledat Zámecký mlýn. Cesta k němu vede lesem z kopce. Když dorazíme na pořádný pískový krpál, vzdáváme to a vracíme se zpět na původní místo.

Odtud vede pro změnu kopec nahoru do Pravé Jezdné. Mareček vidí maliny, a tak u nich zastavujeme a cpeme si bříška. Po úspěšném zdolání kopce jsme odměněni krásným výhledem do krajiny. Odtud sjíždíme do Pňovan - Nádraží. U vlakáče mizím v lese. Když se vracím k Marečkovi, slyším v naší blízkosti výstřel. Ptám se Marečka: „Co to bylo?“ V tom okamžiku slyšíme dalších pět výstřelů. Okamžitě ujíždíme pryč. Nemáme zrovna dobrý pocit.

Pak už jen následujeme cyklotrasu vedoucí podél trati. Vede nahoru, dolu, nahoru, dolu… Už jsme v kempu. Tady stavíme u přehrady stan a jdeme se sprchovat (15 korun za 15 minut). Nevídané. Jakmile se uložíme do stanu, začne pršet. Libujeme si, jak krásně nám to vyšlo!