22.7. Z RAKOVNÍKA DO PLANÉ

Budíme se v sedm ráno. Já skoro celou noc nespala. Byla to hrůza. Ve stanu nebylo díky veškerým báglům místo, navíc, že pod svícnem bývá největší tma, taky úplně pravda není. Jdeme se tedy umýt a vaříme si čaj. Mareček baští včera koupené buchty a já si dávám rohlík s paštikou.

Všechno balíme a v půl deváté vyjíždíme. Projíždíme celý Rakovník až do průmyslové zóny. Tady se neustále předháníme se třemi kamiony. Začínám být pěkně nervní, protože se tu všichni motáme a zároveň bloudíme. Nakonec cestu na Lubnou nacházíme a začínáme stoupat opět nahoru.

Těsně před Lubnou dáváme čůrací pauzu. Protože je absolutně šílený vedro, svlékáme všechno, co se dá a mažeme na sebe tunu opalovacího krému (včera jsme to malinko nevychytali a Mareček má opravdu luxusní, dlouhotrvající oděv). Znovu tedy stoupáme. K mé velké nechuti přejíždíme hlavní silnici, navíc se víc a víc smažíme. Ještě, že jsme se namazali!

Přes kopečky dorážíme na Krakovec. Je asi jedenáct hodin. Kupujeme si vstupenky a už jsme na nádvoří. Sedíme, pijeme, procházíme hrad a čteme si průvodce. Dozvídáme se, že právě odtud pochází film Ať žijí duchové, nebo Princ a Večernice. Asi za čtyřicet minut se znovu vydáváme na cestu. Sjíždíme dolů k řece a pak druhý kopec nahoru. Je šílený, stejně jako to vedro. Konečně přichází na řadu převod 1-1. Dojíždíme do Šípů.

Tady si vedle silnice pod stromy rozkládáme pončo a dáváme si obídek. Asi na půl hoďky usínáme. Když se probudíme, slyším hřmění. Začínám se bát. Jedeme do Milíčova, za ním překonáváme první údolí řeky Javornice. Opět šlapeme nahoru. Hřmí a já začínám stresovat. Diskutujeme, jak daleko můžeme ještě dojet, než přijde buřina.

Ve Slatině máme odbočit vpravo, ale nakonec sjíždíme do vesnice. Na návsi nacházíme FUNKČNÍ pumpu. Luxus. Okamžitě se svlékám do plavek a čtyřikrát se koupu. Opravdová lahoda. Nikdo si to neumí představit. Voda jako led, ale venku peklo, takže opravdová úžasňárna. Mareček se šetří, a tak chladí jen některé části těla. Nejradši bych tu postavila stan a zůstala.

Díváme se na oblohu. Bouřka asi uhnula jiným směrem, takže se rozhodneme vyrazit dál. Krajina je zvlněná, takže jedeme nahoru, dolů. Mareček se začíná bát, že nekoupíme jídlo, protože nikde není žádný obchod. Dorážíme do Bučku. Z něj je to do Lednice opět do kopce. Dnes je to opravdu super. Obchod nacházíme až v Kopidle. Nakoupit jde Mareček. Čekám venku. Přichází bouřka. Začínám se zase bát. Mareček nic moc nepřinesl - šest rohlíků, acidko, nektarinky a jablko.

Bouřka se ozývá čím dál víc. Začínáme se dohadovat.  Chci zůstat, Mareček jet, protože bouřka je prý daleko. Jedeme tedy dál, ale máme tichou domácnost. Vesničky jsou ale skoro na každém kilometru, takže zatím nešílím úplně. Sjíždíme do dalšího údolí řeky Střely. Kilometr klesáme dvanácti procenty dolů, avšak za chvilku se dvanáct procent změní v kopec nahoru. Móóóóc pěkný. V Korytech si dáváme pauzu. Jsme už děsně vyšťavení. Navíc začíná být chladněji, a tak si oblékáme trička.

V Dobříči zjišťujeme, zda je kemp tam, kde jsme ho vyčetli z mapy. Bohužel dostáváme informaci, že v Jarově už není, a proto musíme do Plané. Jedeme do Kaceřova a do dalšího údolí řeky Třemošné. Poté opět šlapeme vzhůru do Plané. Už toho máme opravdu plné kecky. V Plané se ptáme, kudy ke kempu. Malinko se dohadujeme, kudy cesta vede. Nakonec ji trefujeme a prudce klesáme dolů k řece. (Už se děsně těšíme na zítřejší ráno.)

V tábořišti zjišťujeme, že sprchy nejsou. Platíme tedy 140 korun za ubytování a jdeme postavit stan. Bereme sprchové gely a jdeme dělat ekologii do Berounky. Je to super! Za chvilinku už večeříme. Blíží se buřina. Zůstáváme ve stanu. Mareček mě neustále uklidňuje, že je daleko. Nevěřím mu, a tak část noci trávíme neustálým počítáním vzdálenosti. Bouřka se tu točí asi do tří hodin. Chjooo. Bojím, bojím.