3.8. Z HORNÍ STROPNICE DO STAŇKOVA

Protože večer jsme ulehli díky buřině pozdě, probouzíme se až v osm hodin. Ani nemusíme vylézat ze stanu, abychom zjistili, že lije. V devět hodin se nasnídáme špiček jablečných a zase v klidu usínáme. V půl jedenácté se probouzíme a čekáme, jestli čirou náhodou nepřestane pršet. Taky uvažujeme o jídle v restauraci.

V 11 hodin přestane pršet a my začínáme balit. Banda motorkářů se nám ukazuje také. V půl jedné máme sbaleno a vyrážíme. Snad dojedeme až do Staňkova. Jdu ještě na záchod a Mareček jde vrátit klíč od sprchy a cedulku na stan. Málem máme ubytování zdarma :-)! V Horní Stropnici ještě nakupujeme Super Coop (všechno zboží vyrovnáno) a kupujeme známečku.

Míříme na Tereziino údolí a do Nových Hradů. Kdybychom si náhodou nevšimli, že jsme v Terčině údolí, poznáme to podle davů turistů, kteří tudy proudí. Jinak jde o takový lepší park, téměř srovnatelný s Krásným Dvorem. Do Nových Hradů je to pěkně do kopce, ale dáváme to a jsme na náměstí.

Tady baštíme zákusky a obídek a čekáme, až se uráčí vrátit zaměstnankyně infocentra, aby si Mareček mohl koupit další známečku. Pak zamíříme na cyklo 34 a ocitáme se opět u hranice s Rakouskem. Chvilku jedeme podél nich, ale cesta začne prudce stoupat. Navíc je po dešti, a tak se naše těžká kola tvrdě boří. Měníme tedy trasu a vzdáváme se kopců. Míříme do Nakolic a Vyšného.

V Nakolicích už sledujeme oblohu, protože se nám, ani po sundání brýlí, nezdá. Hezky se zatahuje. Naštěstí to není bouřkový mrak. Už asi po sté nasazujeme pláštěnky a svižně jedeme na odbočku k Žofiině Huti. Cesta teď vede po cyklo, takže žádná auta a ani moc cyklistů. V Nové Vsi sledujeme Lužnici. Je „malinko“ vylitá z břehů. Pak se opět dostáváme k hranicím. Projíždíme okolo pískového dolu, kvůli kterému staví novou silnici. Ta, po které jsme teď přijeli my, zřejmě zakrátko bude pouhou minulostí.

Konečně vjíždíme na Třeboňsko. Frčí nám to teď dobře. Kopečky jsou už malé, ale chybí nám tu výhledy. Během pár kilometrů se krajina absolutně změnila. U Spáleniště narážíme na dětský tábor, mají tu super strážní budku. Za chvilinku pokračujeme v naší krasojízdě. Potkáváme první cyklisty (samo, že bez brašen) a působíme opět jako exoti. Před Novou Hutí se počasí opět horší. Tedy spíše se zatáhne, jako by bylo devět večer.

Oblékáme si pláštěnky právě včas, když se spustí obrovský lijavec. Chvilku čekáme, ale nepřestává, proto se vydáváme dál. Tady už jedeme po známých trasách, ale je to opruz. Lije jako z konve, ale začíná vykukovat sluníčko, což Marečka strašně vydeptá. Vůbec se mu nechce jet a je řádně naštvanej. Nechce vyfotit ani nádhernou duhu!

Přijíždíme do Staňkova a v prvním kempu tedy Mareček laskavě na mou žádost fotí duhu. Nakonec jedeme ještě dál, protože kemp je poněkud zvláštní. Končíme v hospodě U trpaslíka. Dáváme si teplý čaj, polévku a hranolky. Odtud míříme rovnou do kempu.

V recepci ale nikdo není, a tak jdeme postavit stan. Ani za pár okamžiků tam nikdo není, a tak na placení kašleme. Stan stavíme u zásuvky a vodovodu. Luxus. Problém nastává, když chceme jít do sprch. Jsou na klíč, a tak nás sem vpouští ti, kdo zrovna procházejí. Se sprchou to jde, záchod je horší. Musíme vydržet.

Zalézáme do stanu a za chvilinku usínáme. Spouští se déšť. Mezi jednou a druhou ranní nás budí opilci. Nejradši bych je zabila. Větu: „Jihlaváci, vy čůráci!“, si budu pamatovat ještě hodně dlouho. To víte, opakování = matka moudrosti :-)