2.8. Z MALONT DO HORNÍ STROPNICE

Oči otevíráme ve tři čtvrtě na šest. Na kousku je vidět vykukující sluníčko, jenže z druhé strany se žene velká oblačnost, takže se začínáme obávat deštíčku. Na snídani nám každému zbyla jedna houska, a tak ji do sebe hodíme a balíme.

V půl osmé už jsme na cestě do Kaplice, kde snad seženeme destičky do brzd. Jedem po cyklo 1189, která vede chvíli do kopce, chvíli z kopce. Těsně před Mostky uhýbá trasa prudce dolů. Mareček trpí. Za deset devět jsme u cedule Kaplice. Nacházíme si čůrací místo v průmyslové zóně a jdeme najít cykloservis.

Z něj vyšel pán, který mrknul na brzdy a povídá: „ Tak to jsou úplně klasický shimanovský destičky.“ Padá nám balvan ze srdce. Protože máme hodinu času, uklízíme si do servisu kola a jdeme na náměstí koupit kartu do foťáku a ještě pro potraviny do Penny. Kartu máme pro jistotu čtyřgigovou. Pak míříme do Penny.

Tady zmákneme pěknou hádku ohledně tvarohu, povidel a jablek. Dále o Floreny, které jsou dražší než polomáčenky:-) Nakonec kupujeme všechny náplně a Florenty. Za trest jde Mareček ještě do masny pro aspik a herkules. Já svačím cestou zpět. V deset už jsme před servisem, jenže kolo ještě hotové není, a tak sedáme na zadek a svačí ještě Mareček. Pak skládáme nakoupená jídlo do brašen a kola jsou hotová. Mareček se jde ještě poučit, jak na to příště, a můžeme vyrazit.

Protože potřebuju čůrat a nedaří se nám trefit cyklo, malinko se nepohodneme, ale nakonec jsem vyčůraná a i trasu nacházíme. Jsme tedy na cestě na Benešov. Marečkovi kolo skřípe. Stoupáme až do Blanska. Musím říct, že místní značení je naprosto hrozné.

Lesem stoupáme až do Děkanských Skalin. Dnes mi to nějak nejede, jsem nějaká unavená, navíc je strašný vedro. Projíždíme přes vodní dílo Soběnov na řece Černé až k Děkanským Skalinám. V nich stavíme a Mareček opravuje skřípějící kolo. Od odpočinku stoupáme lesem, je to strašnej krpál. Poté sjíždíme do Benešova, kde ve dvě hodiny usedáme na náměstí. Vyndáme aspik a baštíme. Vidím malé koťátko, jak leze na strom. Pak ho volám dolů, chudinka ještě neumí lézt, a tak spíše padá.

K Marečkově velké nelibosti koťátko krmím salámem, což se mu vůbec nelíbí! Nemá ale na výběr. Při hře mě malinko sekne, a tak si Mareček hraje na ošetřovatelku. Moc mu to jde! Tady trávíme asi hodinku, a protože mi to dnes zrovna moc nešlape, trasu nakonec neprodlužujeme a tipujeme, kolik dnes najedeme. Můj žhavý tip je 50 kiláku, zatímco Mareček tipuje 49.

Razíme, ale vůbec mi to nejede, je to spíš utrpení, navíc po špatném povrchu. Jak už to tu bývá, stoupáme a klesáme v docela hezkých výhledech. Přichází stoupání ke Kraví Hoře, naštěstí úplní vrchol míjíme a jedeme do Hojné Vody. U kašny bychom se nejraději napili, ale nechci to riskovat. Ochutnává jen Mareček.

Sjíždíme do Dobré Vody, té z Novohradských hor:-) U kostela vyvěrá pravá dobrá voda, a tak neváháme a plníme všechny lahve. Pak už jen sjíždíme dolů. Když říkám, sjíždíme dolů, myslím to vážně. Tohle je poslední kopec a ocitáme se úplně rovině. Dojíždíme do Horní Stropnice, kde se ptáme po kempu. Nakonec končíme u koupaliště. Mareček se jde zeptat na cenu. Přijde s částkou 280 korun, což je absolutně nejvíc. Kam se hrabe Lipno!? Nelíbí se nám to, ale dál se mi jet nechce, a tak Marečka posílám smlouvat.

Vrací se s částkou 200 a to už je veselejší. Jdeme si tedy najít plácek. Líbí se nám ten pod stromem, kde jsou lavičky. Jenže je tu pár. Netváří se na nás zrovna mile, ale mají smůlu. Za chvilku se jdou projít, my akorát postavili stan, zbývají jen kolíky, když vtom přijedou dvě motorky.  Samozřejmě jsou hluční, a tak se ptám, co plánují na večer, že bychom je neradi omezovali. Něžná dívka odpoví, že přijedou ještě další, ale že si nemyslí, že budou nějak vyvádět: „Maximálně to bude takový to: Vole, běž si lehnout.“ Nechceme je rušit, a tak bereme stan a věci a stěhujeme se do rohu kempu, kde jsme sami.

Jdeme se vyspršit (mimochodem luxus - sami pro sebe sprchy, na jak dlouho chceme) a rychle do stanu, protože to vypadá na buřinu. Cestou procházíme kolem motorkářů. Už je jich tu zase víc. Nemůžeme si také nevšimnout výrazu páru, který se vrátil. Je nám jich líto.

Ve stanu bereme věci a pláštěnky a jdeme do hospody, kde čekáme, až se přežene. Jestli stan vydrží tohle, tak už přežije všechno!