1.8. Z VYŠŠÍHO BRODU DO MALONT

Oči otevírám už v půl šesté. Protože Mareček ještě spí, a tak ho probouzím. Vstávat se mu ale nechce. Nakonec se překoná a vstává. Jdeme se umýt. Máme „decentní“ dohady o tom, jak bude dnešní ráno probíhat. Mareček má představu, že mu někdo bude pomáhat s brzdami. Já si myslím, že se na něj dnes každý vykašle, a proto chci vyjet včas.

Nakonec tedy balíme a dáváme si do nosu vánočku. Výborná záležitost. Přichází Standa, zrovna příjemný není, nebaví se s námi. Platíme mu za noc. Marečkovi dochází, že z opravy brzd nic nebude, a tak se loučíme a v půl deváté zavíráme branku mlýna. Za branami mlýna ještě koukáme do mapy a domlouváme se, kam vlastně pojedeme. Nakonec se domlouváme, že dodržíme původní trasu směr Bělá.

Brzdy absolutně nebrzdí. Nahoru Mareček jede, dolu musí jít. Zastavujeme se ještě v pekařství na náměstí, kde kupujeme luxusní pečivo. Vážně doporučuju!!!! Pak se vydáváme směr Bělá, jenže netrefujeme cyklotrasu, a tak cestu trošku měníme a jedeme do Studené. Cestou nám vstupuje do silnice čáp a o chvíli později malí divočáci. Za pár okamžiků pozorujeme i velké divočáky, kteří hodují na poli. 

Vydáváme se nádhernou přírodou do Horního Dvořiště. Nikde ani živáčka. Mareček volá kamarádovi, zda by mu neporadil, kde ne nejbližší servis kol Kelly´s. Ten zjišťuje, že servis je v Kaplici. Super. To je ještě kus cesty. A bez brzd? No, bude to ještě sranda. Nejdřív ale do servisu voláme, aby nám řekli, zda tam destičky mají. Prý mají 30 druhů z 50. To je velká naděje, že tam zrovna ty naše mít budou. Jenže je neděle, takže tam budou až zítra v devět. Protože by bylo dobré dostat se co nejblíž Kaplici, voláme Luďkovi, jestli nemůžeme přespat u jeho kamarádek v Malontech. Prý bydlí v paneláku, ale můžeme spát na hřišti. No, dobrá. Jedeme tedy tam.

Pokračujeme tedy do Horního Dvořiště a odtud na Český Heršlák, kde si Mareček připadá jako Alenka v říši divů. Musím říct, že krajina je tu nádherná, ale taky je protkaná děsnýma prďákama. Opuštěným lesem pokračujeme až na hranici s Rakouskem a odtud do Rybníka. Tady poznáváme typické pohraničí, neboť se před námi objeví dvě šlápoty. Připadám si jako na cestě do Ústí. Cesta do Dolního Dvořiště je ošklivá. Pohraničí je znát.

V Dolním Dvořišti chvilku odpočíváme, odtud mírně stoupáme (naštěstí) a pak zase klesáme do Rychnova nad Malší. Sjezd musí jít Mareček pěšky. Alespoň si víc vychutná krásy zdejší přírody. Z Rychnova stoupáme. V cestě máme pasáčka krav, který je zrovna převádí přes silnici. Musí je děsně milovat, protože tolik odvozenin od slova debil jsem v životě neslyšela :-)! Zkrátka hodný a milý člověk. Stoupáme a dál klesáme až do Svatého Kamene. Tady zjišťujeme, že už je v tahu také přední brzdové lanku. Znovu ho dotahujeme.

V dalším kopci zjišťujeme, že kolo brzdí i nahoru. Má to chudinka moje těžký. Nádhernou krajinou překonáváme kopec. Mareček má obrácený styl - nahoru jede, dolu tlačí. Míjíme rodinnou farmu s možností stanování a jedeme do Bělé, kde se má nacházet náš původní cíl. Po kempu však ani vidu, ani slechu, a na zastávce zbodneme housky z Vyššího Brodu a jedeme dál.

Cesta vede do kopce do Malont. Chvilku hřiště, na kterém zkusíme přespat, hledáme. Nakonec jej nacházíme. Mareček se jde zeptat na přespání. Vrací se s dobrou zprávou. Stan můžeme postavit za střídačkou u koupaliště. Super. A až bude tma, můžeme se přijít osprchovat.

Je mi jasné, že se zase v noci budu bát, protože jsme odtržení od lidí. Nicméně stavíme stan, baštíme a píšeme, co se dnes událo. Když se před osmou jdeme sprchovat, nikdo už v hospodě není. Super, protože jsme zpocení. Mám tedy nápad. Všimla jsem si, že kůlna, ze které vedou hadice se zavlažováním, je otevřená. Bohužel tu není žádný kohout. Marečka napadlo jít se podívat k jiným čerpadlům.

Tentokrát jsme byli úspěšní, a tak začala veliká zábava. Kdo z vás se kdy sprchoval uprostřed hriště??? :-)