31.7. Z KARLOVÝCH DVORŮ DO VYŠŠÍHO BRODU

Dnes se budíme nějak pozdě, až ve tři čtvrtě na sedm. Zatímco mně se jako vždy spalo dobře, Mareček si stěžuje, že se nevychrupil vůbec. Celou noc ho budily myšky. Rozepneme zip stanu a venku je krásně! Jupí!

Rozkládáme tedy věci na trávník a sušíme. Pan správce nám přišel nabídnout zbylé pečivo, které objednal navíc, a tak 4 rohlíky a dva koblížky kupujeme. Postupně vše balíme a dosušujeme. Dokonce nám doschly i ručníky a karimatky (asi po třech dnech).

Když absolvujeme všechny nutné procedury, můžeme se konečně vydat na cestu. Hodiny ukazují 10:45 hodin. Dneska holt nikam nespěcháme. Vydáváme se tedy po cyklotrase zpět do Horní Plané na přívoz. Mareček cestou přemýšlí, že bychom ještě jednou uhnuli do města, aby se mohl podívat na destičky do brzd. Když však dorazíme k přívozu, akorát si do něj nastupují lidé, a tak neváháme a přidáváme se k nim. Jelikož je narváno, neplatíme. To je něco pro Marečka. Má z toho děsnou radost.

Z přívozu vystoupíme opět v Bližší Lhotě a míříme na Přední Zvonkovou. Zrovna tu probíhá triatlon, a tak je tu velký chaos a davy lidí. Podél Lipna začínáme stoupat k Vítkovu Kameni. Marečkovi ale brzdy už téměř nebrzdí, ale jede statečně. Cyklisté, které cestou do kopce předjíždíme, tlačí. My vyjíždíme až nahoru. Mareček se začíná bát cesty dolů.

Ve Svatém Tomášovi končí asfaltka, a tak musíme slézt z kol a kousíček cesty dotlačit. Celou dobu nadávám, protože kolo je nesmírně těžké a já nemám sílu v rukách, abych ho vytlačila. Nakonec se s tím poperu a jsme pod hradem. Mareček utíká koupit známku a já čekám u kol. Na hradě zrovna probíhá country koncert Lojzy. Sedíme tedy u hradu a baštíme obídek. Mareček mi montuje špalíčky do brzd. Zatím volám našim.

Asi po půl hodince se vydáváme zpět. K asfaltce opět tlačíme. Marečkovo kolo už je totál hotové. Po chvilce zastavujeme a dotahujeme prodřená brzdová lanka. Bohužel dál už nebude kam dotahovat. Ani po dotažení kolo nebrzdí, a tak kolo příliš nerozjíždíme a pomalinku klesáme lesem. Začínají se honit mraky, takže nám začne být zima. Naše myšlenky ale neustále směřují k tomu, kde by se daly sehnat destičky do kotoučovek.

Po asi hodinovém sjezdu se zastavujeme v Předmostí u kiosku, kde nám prodávající radí, že destičky by mohli mít ve Frymburku. Vydáme se proto k přívozu. Ten nám jede asi za deset minut. Tady už platit musíme. Po doplutí spěcháme na náměstí. Pán pro nás ale nemá dobré zprávy, specializuje se prý na půjčovnu a takhle specifickou věc bohužel nemá.  Dává nám ale radu, že v Lipně by je mohli mít. Jsme už opravdu v nouzi, a tak se podél Lipna vydáváme do Lipna nad Vltavou.

Je vidět, že jsme opět na jednom z vyhledávaných míst. Cyklotrasa je totálně přeplněná - cyklisti, bruslaři, chodci, kočárky, prostě všichni jsou tady. Nicméně pokud bychom si lidi odmysleli, je to nádherná cyklo podél Lipna. Asi po deseti kilometrech se ocitáme v Lipně nad Vltavou, kde jsme měli původně spát.  Tady hledáme Marinu a cykloservis.

Sjíždíme tedy do centra Lipna. Nestíháme zírat. Je tady přístav jako někde u moře. Neuvěřitelné. Nicméně v servisu nám nepomůžou, tyhle destičky nemají. Posílají nás někam na stráň, kde je jakási prezentace kol. Zamíříme tedy tam, ale naděje pomalu mizí.  Kolo už nebrzdí vůbec. Super. Navíc na stráni je sice prezentace kol, ale kol, kde nejlevnější stojí sto tisíc. Takže nemají. Jedeme tedy do Coopu, kde si kupujeme vánočku a mlíčka.

Protože předpokládáme, že ceny kempu budou ještě dražší než včera. Takže se domlouváme na tom, že zkusíme dojet do Vyššího Brodu. Jen se modlíme, aby cesta nevedla moc z kopce.  Při výjezdu z Lipna se dostáváme na trasu, kde visí informační cedule, že trasa je nebezpečná a kolo by cyklisté měli vést. Super. Samozřejmě vede z kopce. Takže já sice jedu, ale Mareček tlačí. Za chvíli jsme znovu na asfaltce, a tak sjíždíme do Loučovic. Nejprve ale přejíždíme hráz Lipna. Je maličká!!!! Bohužel do Loučovic vede cesta z kopce. Z Loučovic odbočí cesta na turisťárnu. No, bohužel se zde objeví znovu cedule, že trasa je nesjízdná asi 5 kilometrů. Super.

Mareček tedy většinu cesty kolo vede. Já jedu, ale pomaličku, pomalu. Trasa je ale nádherná, vede kolem Čertovy stěny a připomíná nám oblast Stvořidel. Od Čertovy stěny cesta stoupá, klesá až Vyššího Brodu. Každopádně Mareček má co dělat, aby mohl kolo ovládat, brzdí i nohama.

Ve Vyšším Brodě se před námi na pravé straně objeví kemp Na hrázi. Jelikož jsem ho již několikrát zažila, nechce se mi tam, a protože Mareček jich má v mapě víc, vydáváme se hledat jiný kemp. Proto se dle mapy pouštíme do ulic Vyššího Brodu. Tady se ptáme pána, který zrovna vyhodil lopatou z garáže netopýra, jestli by nám neporadil, kde najdeme kemp. Pán jiný kemp nezná, ale dává nám radu, že by nás mohli ubytovat ve Mýně.

Jdeme tedy zkusit štěstí. Z Mlýna vyšel starší pán, vysvětlujeme mu tedy situaci. Šel se zeptat dcery majitele, zda by bylo možné, abychom si u nich postavili stan. Za chvilinku přichází se slovy: „Máte to posvěcený.“ Takže nás zavádí do areálu mlýna a provází nás. Máme to tu s teplou sprchou za kilčo na osobu. Super.

Stavíme stan a při cestě do sprchy pána znovu potkáváme. Zve nás na kafe. Slíbíme mu, že přijdeme. Po horké koupeli jde Mareček na panáčka a já volám našim. Jelikož jsme jim naposledy volali odpoledne, že jedeme koupit brzdy a od té doby jsme se až do teď neozvali. Máme asi 10 nepřijatých hovorů a zprávy, co se stalo. Poté, co jsem dostala vyčiněno, jdu také ke stolu debatovat.

Asi v jedenáct hodin dostává Mareček krvavý steak. Super :-). Nemůže ale odmítnout. Má přislíbeno, že zítra mu místní osazenstvo, které se postupně rozrostlo, pomůže sehnat brzdy (zítra bude neděle). Do postele se dohrabeme asi ve čtvrt na dvanáct. Taky super. Uvidíme, co nám zítřek přinese.