30.7. Z NOVÉ PECE DO HORNÍ PLANÉ (KARLOVÝCH DVORŮ)

Celou noc děsivě lilo. Jako bonus nás už v pět budí soused, který se ve stanu svými historkami snaží zaujmout svou partnerku. Opravdu zajímavé historky, za které mám toho člověka chuť zabít. Zřejmě se velmi, ale velmi rád poslouchá. Super odvaz, navíc Marečka celou noc budilo houkání vlaku. Ten jediný si na mě nepřišel.

V půl sedmé se odhodláme vylézt. Další fajn záležitostí je ocelová barva nebe, navíc každou chvíli prší. Jdeme tedy na záchod (za keř, protože na tenhle záchod jdou jen opravdoví sebevrazi) a umýt se. Když skoro hodinu neprší, začneme balit. Máme téměř sbaleno, zbývá jen stan, ale zase se rozprší. Mareček tedy zakrývá kola a vrací se zpět do stanu. Znovu usínáme a probouzíme se v deset. Stále prší, a tak jen ležíme a povídáme si.  Mezitím přijde aktivní správce tábořiště a obírá nás o penízky. A jak Mareček poslušně platí, viď?:-)

Po jedenácté hodině přestává pršet a počasí vypadá lépe. Dobalíme tedy zbytek věcí a vyrážíme na cestu. Jedeme směr Jelení, kde máme v plánu se najíst. Cesta vede do kopce, cyklotrasa je úzká a každou chvilku nás míjí auto, dokonce i náklaďák. Jsme nuceni sjet na krajnici. Je to hrůza. Začíná krápat, ale v pláštěnce je mi vedro, a tak si ji neberu.

V Jelení nacházíme občerstvení, kde si dáváme každý bramboračku se dvěma krajíci chleba. Je výborná. A abychom se dochutili, objednáváme si ještě jedno jídlo dohromady (krokety a řízek). Mezitím si beru pláštěnku. Začíná totiž krápat a postupně vychládáme. Jsme nacpaní a vydáváme se zase na cestu. Ještě se zastavujeme v muzeu Schw. Kanálu. Začíná pěkně pršet, ale nemá smysl čekat, a tak jedeme v dešti podél kanálu. Jelikož vede cesta dolů, je mi pěkná kosa.

Na rozcestí se ptáme, jaká je cesta na Plešné jezero. Jedeme se tedy podívat k odbočce pro pěší. Naštěstí je cesta do kopce, takže se konečně zahříváme. Na odbočce pro pěší se řádně rozprší. Zůstáváme tu tedy půl hodiny. Stále prší, a tak se Plešné jezero nekoná.

Jedeme dolů k Bližší Lhotě. Míjí nás cyklisté. Mareček si stěžuje, že mu kolo téměř nebrzdí. Opravě se tedy zřejmě nevyhneme. Ve Lhotě se dáváme přívozem za páďo přes Lipno. Spolu s námi jede tuna cyklistů a 5 aut. Banda (asi)Pražáků se na nás lepí a pěkně mě sejří. Po doplutí máme asi deset minut do pěti, a proto spěcháme do Horní Plané, abychom stihli nakoupit.

Jdu do Coopu a vrátím se o pětikilo lehčí. Nevídané, neslýchané. Ceny i pro Skoty! I mé kolo špatně brzdí, a tak Mareček kupuje v nejbližším obchodě s BARVAMI špalíčky. Jak snadné je sehnat je. Nicméně jeho destičky do kotoučových brzd nevedou. Nedá se nic dělat, a tak jedeme sehnat kemp. V prvním kempu chtějí 90 korun za osobu a 80 korun za stan. Jsou snad magoři?

Je šest hodin a my se rozhodujeme, co dál. Nakonec se ještě posouváme směr Černá v Pošumaví. Míjíme další kemp. Ceny jsou stejné, jen si účtují pokutu 10% za to, že chce člověk přespat jednu noc:-). Jedeme dál až do Karlových Dvorů, kde se skrývá můj žhavý tip.

Tady platíme 60 korun za osobu a 50 za stan. A to už je schůdné. Navíc je tu milý správce, který nám našel i relativně suché místo mezi třemi smrčky. Stan stavíme v dešti. Pan správce je hodný a nechává nám usušit věci u boilerů. Super. Alespoň trošku odsmradíme ručníky.

Ve stanu už jen zdlábneme aspik a konečně přestává pršet. Snad bude zítra sluníčko.