Probuzení následovalo do slunného dne kolem deváté hodiny. Mareček se cítil "být přejetý". Není se čemu divit, když řídili takové dálky dva dny za sebou téměř bez přestávky. Tudíž se ještě chvíli válíme a pak pomalu vstáváme. Bertíka bereme na jeho premiéru k moři. Pejsci tu smí pouze na jednu pláž, a tak jdeme pěkný flák cesty. Cestou pozorujeme okolí. Domy jsme přirovnali k výkladním skříním. Všechny rodiny sedí vystavené před obrovským, nezataženým oknem bez záclon. Už se ani nesnažíme předstírat, že nekoukáme, a doslova zíráme do každého z nich. Ve vitrínách jsou vystavené různé předměty (například vázy) s oblibou po dvou kusech (výsledek našeho empirického zkoumání), důvod však není ještě znám. Při procházce si také všímáme, že kola zde jezdí více než u nás. Žasneme nad zázemím, které tu mají cyklisté. Na kole se člověk dostane téměř všude po zvláštním cyklistickém pruhu, který tvoří součást vozovky, nebo po vlastní cyklostezce. To je naprosto super! Tady budeme, čeká nás cykloráj. Avšak také nutno poznamenat, že v našich cykloohozech jsme tady asi trošku "out". Když se rozhlídneme po projíždějících cyklistech, spatříme jako oděv na kolo rifle, sukni, kozačky, halenku, sako, nebo dokonce celý oblek. Nestíháme se divit (o typu kol raději pomlčím). A už jsme na pláži. Je tu nádherně. Všude kolem tuny mušliček, píseček jako samet. Sluníčko nám na cestu svítí. Co víc si přát? Neodolávám a sundávám boty. Musím přece vyzkoušet teploty vody. Nikdo si neumí představit, jak "horký" je písek poté, co se člověk prochází Severním mořem. Pacičky smočila i naše dámička - Bertík. A aby moje druhá dámička nezůstala pozadu, sundala si taky botičky, viď Marečku?:-* Procházka nám zabrala pěknou chvíli, domů jsme dorazili kolem jedné. A jelikož je dnes Mareček "přejetý", uvaříme nějakou mňamku. Dnes to bude specialitka - slepičí z pytlíku a poté špagetky s masíčkem a paprikami. Bříška máme plná, takže na kola ani jeden z nás nechvátá. A jelikož je zlatičko "přejeté", velmi ochotně se oba odebíráme dát si dvacet:. Kolem třetí se hrabeme z postýlek. Já se oblékám do svého supernového oblečku na kolo a razíme ven. Dopoledne jsme objevili cestu do pověstných dun, a tak hned pádíme tím směrem a jedeme vyzkoušet největší holandské kopce. Jsou naprosto nádherné! Cestou odbočíme z cyklostezky na stezku pro pěší. K naší velké radosti je informační tabule popsána holandštinou, a tak nevíme, jestli sem smíme, nebo ne. Zákazu jsme si (díky umu místní řeči) nevšimli, a tak se řítíme do nitra dun stezkou pro pěšáky. Nádhera. Cestou vidíme zvláštní zvířata, mají rohy a dlouhou hnědou srst až na zem. Mareček tvrdí, že to jsou krávy. Já se mu směju, že nepozná krávu. Tvrdím, že jde o buvola, později tvrdím, že bizona :. Nechápu, jak nemůže vědět, co je to za zvíře!!!!! Duny projedeme téměř až k Haagu. Tam si nad pláží chvíli sedneme a kocháme se. Pak se ale začínáme klepat zimou, a tak nabíráme zpáteční směr. Po návratu domů bereme ven i našeho čtyřnohého miláčka. (Poznámka: neustále se vracíme pro sáčky, ptz psí hovínka se musí uklízet.) Pak už jen sprška a v postýlce film, u kterého (jako vždy) usínáme :.
1.5.2009 Pláž a duny - první setkání
