Bré ranko. Probouzíme se opět nějak před devátou. Ten spánek nám tady ale jde, že? Dnes máme jasný plán. Gabča nás má vyzvednout v jedenáct, máme se jet podívat na tulipány. Tedy na to, na co jsme nejvíc zvědaví. Bertíka bereme s sebou, ale i tak (aby udělal bobek) obejdeme dvě ulice kolem domečku a je jedenáct. Gabča je tu. Má s sebou Milušku, krasavici, se kterou si Bertík hned padnul do oka. Jen se očuchali a už řádí. Na to však nemáme čas, a tak nakládáme oba pejsky do auta a razíme směr "Svět tulipánů" v De Keukenhof u městečka Lisse. Cestou nás Gabča informuje, že tulipány na polích už odkvetly. O týden jsme to netrefili. Co se dá dělat. I tak na polích tu a tam zůstaly barevné květy, vykukující ze zelených listů. Dozvídáme se, že Holandsko nevyváží řezané květiny, jak jsme se domnívali, ale cibulky, a proto je (Gábina): "květy nezajímají". Nás však ano, a proto už míříme na výstavu květin. Všude jsou hromady lidí, sotva procházíme. Bojím se hlavně, aby mi někdo nezašlápnul Bertíka. Po vstupu se ale naše pozornost ubírá jiným směrem. Výstava, kde vidíme stovky druhů tulipánů, orchidejí, narcisů.., trvá pouze dva měsíce v roce (a proto není divu, že je zde takový nával). Každý rok je obměňována. Je neuvěřitelné, jaké tulipány byly vyšlechtěny. Zrak nám přechází. Neustále opakuji větu: "Fotíš to?" A jelikož se ozval hladíček, dala si Gabča s Marečkem místní specialitu. Hering (nevím, jak se to píše). Jde o rybu v housce, jak jsem pouhým pohledem pochopila :. Od této chvíle oslovuji Marečka: "rybo". Oba se nad tradiční pochoutkou oblizovali, a tak jim věřme, že to jídlo bylo chutné : (pokud nešlo o snahu přesvědčit mě, že "ryba být dobrá věc, ty ochutnat:". Pak jsme s Marečkem zapluli obdivovat orchideje. Nelze říct nic než "nádhera". Gábi zatím čekala venku s hafanama. Už jen doprohlédnout zbytek a pomalu směřovat k východu. Avšak naše cesta nevedla k autu, ale do městečka, v němž zároveň Gabča pracuje. Neboť se u mého zlatíčka opět objevil hladíček, zapadli jsme do nějaké venkovní hospůdky. Mareček si opět (prostřednictvím Gabči, neboť místní chrochtání zatím nezvládáme) objednal tradiční jídlo. Koule. Tedy oficiálně se jmenuje masové krokety. Nyní mohou potvrdit, že jídlo chutnalo dobře (nebála jsem se ochutnat). Poseděli jsme a na trhu vybrali (prostřednictvím Gabči, neboť ani znalost květin nemáme) pro mamču Hajnovou kytičky do Lhotky. Pak se u mě ozvalo čůráni, a tak jsme narychlo prošli zbytek městečka a štrádili si ti k autu, odkud nás Gabča odvezla k sobě domů. Posadili jsme se na zahrádku, sluníčko svítilo, drbali jsme. No obrovská pohoda. Asi po hodině se k nám přidal již očekávaný Harry. Gabčin manžel. Harry mluví velmi dobře česky. Harry, chválíme tě!! Asi kolem sedmé Harry odešel a vrátil se s večeří z čínské restaurace. Zde MUSÍM poznamenat, že s "čínskými restauracemi" v Čechách, to nemá nic společného. Harry přinesl asi osm druhů jídel, ty vyskládali na stůl a začaly hody. Jídlo bylo opravdu vynikající. Jelikož jsme celé odpoledne popíjeli červené vínko, domů jsem se dostala v podnapilém stavu:-). Hlava se mi motala, veselá jsem byla. S Bertíkem dnes nemusíme (neboť veškerou dávku schytala Gabčina zahrada), a tak hurá do hajan! :-*
2.5.2009 De Keukenhof - Svět tulipánů
