Dnes jsme se vzbudili do deště. K tomu je velký kamarád s větrem, tudíž plánovaná čekáme, jestli se počasí umoudří. Čas si krátíme vařením. Dneska máme tu nejlepší polívčíčku na světě - mlíčkovou, kterou umí jen Mareček! Po ní si dáme brambůrky s kuřátkem a celou nálož zajíme zeleninovým salátem. To je mňamka! Aby nám vaření ubíhalo, pustil Mareček Dobytí Severního pólu. Smějeme se! Po obídku se počasí maličko zlepšilo, ale na kola není, a tak sedáme do auta a jedeme se podívat do Kinderdijku na pověstné větrné mlýny. Jelikož jsme šibalové, stavíme už na začátku městečka. Nechceme totiž platit hříšné peníze za parkování. Je tady ale menší problém. Potřebuju stráášně moc čůrat! A jelikož jsme v typickém městečku. Nikde žádný keříček, za který bych se mohla schovat, A tak asi po kilometru usilovné chůze jen tak tak dosedám na bobek za jediný keřík na jakémsi parkovišti. Je mi dobře! Pak si to štrádíme i s Mirkem dál, směrem k mlýnům. Cestou vidíme krásný kostelíček. Usadíme se před ním a vyndáme mlíčko. Moc nám chutná a také se s ním dá zažít spousta legrace! Za chvíli se před námi objeví první mlýn. Fotíme jako Japonci. Barevně, černobíle, sépií, fotíme naležato, nastojato, fotíme všechno :. K mlýnům se bohužel nedá jít přímo, ale procházíme v jejich těsné blízkosti. Okolí je protkáno (Marečkovo oblíbené slovo a první ze dvou, které se naučil) "CHRACHTY", mezi kterými se nachází jednotlivá políčka s pasoucími se zvířátky. Cestou zpět jsem si skvěle popovídala s ovečkami. Velmi si vychvalovaly místní život, zejména denní režim a kvalitu trávy. Pak už nás Mirek nasměroval k autu, a jelikož už jsme byli značně vyhladovělí, těšili jsme se na Marečkovu polívčičku a po ní filmeček. Zkrátka pohodička, jak má být.
3.5.2009 Kinderdijk - Větrné mlýny
