Ráno proběhlo klasicky. Dlouhé hrabání se z postýlky, pak spousta zbytečností, venčení hafana a hurá na kola. Taky musíme uklidit, neboť má přijít Gsbča a v našem zájmu je, aby se nesložila hned po vstupu do domečku. Dnes nás čeká Haarlem. Mně bolí jistá část těla, takže si ještě před odjezdem beru růžovou pilulku štěstí. Snad to bude lepší. Je docela chladno. Svítí sice sluníčko, ale že by počasí kamarádilo s létem, se opravdu říct nedá. Dnes jedeme na opačnou stranu, pro změnu do dun. Jede se nám kupodivu skvěle. Za chvíli se pod tíhou brutálního tempa začínáme zahřívat. Sluníčko nám svítí na cestu a kola nám jedou. Fotíme, kocháme se. Jelikož má Mareček v batohu jogurtová pitíčka, vylézáme neuvěřitelný, písečný kopec nahoru (kde už pomalu umíráme) a následně ho sbíháme dolů. Sedíme u moře a pijeme pitíčka. Vítr má zřejmě párty, že řádí jako utržený ze řetězu. Po chvíli se odhodláváme a míříme směrem vzhůru a pak, pro změnu, dolů k zamčeným kolům (nejsme v Čechách a tak tam na nás čekají i po dvaceti minutách). Za chvíli se ocitáme v Haarlemu. Jedeme, ku Marečkově velké radosti, dle kamaráda Mirka. Zastavíme u krásné stavby, zřejmě kostela. Já si najednou uvědomuji, že potřebuji strašně moc čůrat (zatímco má nejdražší polovička si prozíravě došla v dunách). A tak, kostel nekostel, zapadám tam přímo do tamější zahrady a kropím toto posvátné místo. Mareček zatím hlídá : a fotí - kostel. Pak už razíme do centra. Já šílím z lidí kolem sebe, a tak jsem tak otrávená, že hned míříme zase zpátky. Navíc už tak před dvěma hodinami přestala růžová pilulka působit a já mam zase bolavou. Tudíž jsem mooooc příjemná. A aby toho nebylo málo, už zase potřebuju čůrat (což v Holandsku není zase taková samozřejmá věc). A tak s močovým měchýřem na prasknutí míříme dle Mirka směrem zpět. Asi po deseti kilometrech Mareček objevil parčík, do kterého usedám s obrovskou úlevou. Vítr pokračuje v mejdanu a fouká proti nám. Nadávám celou cestu. Chudísek můj chudísek :-* Abychom si odpočinuli, stavíme u buvolů, bizonů… a oficiálně, jak tvrdil Mareček hned od začátku, u krav. (Gábina nám vysvětlila, že jde o krávy ze Skotska…). Takže Marečku, jako vždy máš pravdu :-*. Jediný, kdo nepozná krávu, jsem já. Ačkoli to nerada přiznávám. No a už jsme se doplahočili.. Tedy abych mluvila za sebe, já se doplahočila, Mareček s lehkostí dojel, do přímořského letoviska. A jelikož se přihlásil hlad, zastavili jsme nejprve u ryb. Ty jsme, my, král Jelimán, hned zavrhli a koupili si nášup o kus dál. Mareček objednal velké hranolky a dva hamburgery. To byl ale zdravý nášup. Abychom spálili kalorie, které jsme do sebe právě nacpali, museli bychom jezdit na kole do kopce a po schodech minimálně týden. A jelikož já mam dobrou fyzičku již od rána, jídlo byla poslední kapka. Už jsem prostě nemohla. A tak mě můj andílek celou dobu tlačil. Je to zkrátka zlatíčko. (A aspoň se malinko zapotil.) Domů jsme dojeli kolem sedmé. Vyvenčili jsme hafánka, prohlédli dnešní fotečky a alou do postýlek.
4.5.2009 Harrlem - na kolech skrze duny
