Dnes na nás čeká velikáááánský zážitek. Jedeme totiž za našim starým známým - Janem na Naardenu (kdo by si o nás myslel, že jsme slabší na duchu, musím prozradit, že právě Honza je jedním z důvodů, pro který jsme se vydali do Holandska, a to už svědčí o jisté duševní vyzrálosti)! Dnes s námi pojede i Bertík, aby z toho úchvatného zážitku také něco měl. Dojíždíme tedy do Naardenu, a jako vždy, hledáme místo na zaparkování. Nacházíme jej poměrně brzy, Mareček ještě kontroluje, zda jsme nepřehlédli značku a už razíme. Bertík nám prokazuje službu a ihned kaká, tudíž ihned sbíráme. V tuto chvíli si uvědomím, že bych se mohla vyčůrat. Jelikož, jak jsem již zmínila, je v Holandsku jen málo míst, kam by se dalo jít, musím využít prvního křoví, které vidím. To moje se nacházelo u benzínky naproti přes ulici. Přecházíme tedy a já jdu na věc, když vyleze chlap od pumpy a začne cosi hulákat holandským chrchláním. Jelikož máme oba, já i Mareček, cit pro jazyky, přeložíme si, že si nepřeje, abych vstupovala na trávník, natož čůrala. No.. odcházíme tedy a já ještě pět minut nadávám:, načež vstupujeme do pevnosti (Naarden je totiž město uvnitř pevnosti obehnané vodou), kde je to samá zeleň, a tak jako první usedám a ulevuji si. Pak nezbývá, než se rozhlédnout okolo. Jsme v krásném parku, po levé straně máme pevnost ve tvaru hvězdice, která je obehnaná vodním příkopem. Krása. Po chvíli přicházíme na dětské hřiště. Krása:. To, co v Čechách nemáme. Mareček hned hlásí, že na písku je bagr, a tak mu předávám psa a jdu na věc. Jelikož jsem ale holka, pět minut zkouším pohnout pákami, což se nakonec povede. Nic dalšího ovšem ne, a tak za bagr usedá Mareček. Zjevně si to užívá, jak dokládá video. Není nad opravdovou dětskou radost, viď, Marečku?:-* Pak už vstupujeme do městečka, abychom konečně našli Jena. Fotíme, co se dá a za chvíli se před námi Honza objevuje. Stojí před kostelem, náruč dokořán, jako nás už čekal. Bohužel si před něj někdo (zřejmě obdoba technických služeb) postavil svůj megavůz, a tak jsme ho nemohli pořádně ani vyfotit. Proto jsme slíbili, že se porozhlédneme po jeho městě a ještě se za ním zastavíme. Po chvíli jsme došli k domu, jenž se stal jeho útočištěm. Zde jsme uviděli nevídané - vše bylo psané holandsky a česky! Zázrak! Dovnitř šel jen Mareček, já zůstala se psem venku a zatím si procvičovala abecedu, která visela na jeho domě. Moc užitečná věc - vrána kráká - krá - krá :. Když se Mareček uvnitř pokochal, vylezli jsme nahoru na val na hradbách, abychom celou krásu viděli také z druhé strany, a pomalu jsme, po malé zastávce na focení, mířili druhou stranou zpět k Jendovi. Měli jsme štěstí, ještě stál před kostelem. A tak jsme ho požádali o společné foto (Mareček zneužil stojící auto před kostelem), poděkovali jsme mu za hlouposti, které vytvořil za celý svůj život a namířili si to do auta. To tam kupodivu stálo, i přes počáteční obavu: "Já nevidim auto!!!!": Cestou zpět jsme pořídili moc pěkná videa celé cesty, doprovázená naším mluveným, velice inteligentním slovem, a proto budou k dispozici pouze VIP osobám, jejichž skupinu musíme teprve upřesnit!
6.5.2009 Naarden - poslední místo J. A. Komenského
