26. 7. 2009 Rákoň

          Budík mi zvoní v 6:00. Musím se totiž vyžehlit, namalovat si obličej… zatímco Mareček ještě spinká. Venku lije.
          Připravuji svačinku, ačkoli to moc nevypadá, že bychom se měli vydat na túru. Mareček se hrabe z postýlky, dělá čajík a plánuje trasu.
          Čeká nás trasa na sedlo pod Osobitou, Krasne, Roh, Lúčna, Lúčné sedlo, Rákoň, sedlo Zábrať, Látaná dolina a konečně Zverovka.
          V 7:30 už sedíme na snídani, já si dávám rohlík s marmeládou a Mareček baští vajca (Kde jsou švédské stoly????).
          Venkovní mračna nezpůsobila mračící se náladu a za hoďku už vyrážíme. Nejprve je ale třeba Leničku pořádně postříkat… Mareček na ní vystříkal téměř celý Nano protektor. Všichni, doufám, víme, co to je.









          Pro jistotu se balím ještě do pláštěnky. Jiní Machři jdou jen tak, mají přece novou bundu s ochranou deset tisíc.
          Ihned na lesní cestě za Zverovkou Marečka napomínám, aby dával pozor, kam šlape. Cesta je plná žabiček a Mareček je tááák těžký! Když (snad úspěšně pro žabičky) ještě kousek poodejdeme, je mi děsné vedro neboli hic. Tudíž musím odhodit pláštěnku. Zároveň to svědčí o tom, že se nám zdá, že přestalo pršet. (Zdání klame.)
          Asi po hodině a půl dorážíme konečně do sedla pod Osobitou. Je krásný výhled. Asi metr před nás a také doleva, doprava, a když se otočíme, tak i za nás. Převazuji si boty a dávám si svačinku (apple), zatímco Andílek tráví stále vajca. (Pozn. Kopec jsme vyfuněli jako důchodcové… bez urážky… ačkoli i ti by nás možná předběhli.)








          Ještě je třeba si opsat číslo na HS (Mareček tvrdí, že si jej vyfotil, ale foťákem si je zřejmě nepřivolá. Nicméně… Zjišťuje, že se mu o focení čísla asi jen zdálo, že?)
          Jdeme tedy dále, cestou, necestou, kamenným chodníčkem, mezi klečí na Krasne a Roh. Jdeme po hřebeni, takže jsme už borcí. Za chvíli se objevujeme na mýtince, kde stojí skupina turistů. Mareček jim nadšeně sděluje: „V Polsku se to protrhává, ale tady v Čechách je ještě hnusně.“ Paní na něj nechápavě kouká a ptá se: „Jak, v Čechách???“ Haha haha!!! No nic… Aspoň sníme svačinku a pokocháme se chvilkovým výhledem na hřebeny Roháčů.








          Na Lúčné se udělalo celkem pěkně, takže se můžeme i zahledět na okolní krajinu. Pak už nepadá ani kapka a my neustále stojíme a fotíme. Povinné fotky na patnících (Slovensko-Polská hranice). A už razíme hory, doly směr Rákoň (1 876). Nesmíme zapomenout zmínit, že Mareček na Rákoň VYBĚHNUL!!!! Dáváme malý oddech a už začínáme sestup do sedla Zábrať.















          Cesta dolů nás tak unavila, že je třeba zdlábnout, co nám ještě nabízí batůžky. Tudíž chlebíky a čajdu. Mňam.
          Posílení, odpočatí se vydáváme směrem dolů skrz Látanou dolinu až k naší vysněné Zverovce.
          Ačkoli jídla bylo dost (batůžky těžké), skučí v nás veliký hladíček a jsme zvědavi, jaké překvapení nás čeká na večeři.
          A už sedíme u hovězího vývaru a řízku s brambůrky. Mňam!!! Už jen olíznout, prohlédnout dnešní fotky a hurá na kutě!