29. 7. 2009 Liptovský Mikuláš - Demänovská jeskyně

          Ráno nás opět budí sluníčko, ale dnes máme v plánu opravdový odpočinkový den. Ne jen jako!!! Tudíž poprvé od příjezdu startujeme káru a jedeme do Liptovského Mikuláše. Bolí nás haksny, takže máme pekelný plán. Koupit si palice a stahováky a kefír na vrácení rovnováhy do střev (prostě abychom se hezky vykakali).
          Parkujeme u Hypernovy, hypernovy, hypernovy. Já jsem už mírně otrávená. Nicméně jdeme do prvního sportu. Nic tam nemají, kromě vysokých cen. Jsem kyselá. Chci jít pro kefír a do dža. Ale ještě nemáme ani ty hole.
          Takže mě Mareček táhne nejprve do bazaru, kde mám pocit, že nás praští po hlavě a ukradnou i to, co nemáme, pak do nějakého obchodu s koly, kam odmítám jít a raději se smažím na stojanu pro kola. Následuje podchod, kterým už mě Mareček táhne, neboť odmítám jít. Za ním vcházíme do sportu (já chci čekat venku, ale nesmím… hraje na city) a hlídaném patře (slečna stojí za námi a čumí) spatříme hole. Vybíráme aspoň půl hodiny. Vopruz.
          Nakonec máme a můžeme konečně vypadnout. Ještě tedy musí Mareček vyndat svou zázračnou krabičku plnou drobných, z nichž vyloučí sedmdesát éček, a mizíme.
          Já chci už konečně pro kefír, ale nemám šanci! Ještě nemáme stahovák. A tak jako feťáci obíháme lékárny. Je to ale náročné, hlavně na mou psychiku, a tak se musíme zastavit v cukrárničce vyčůrat a pak si dát jednu hnusnou, jednu dobrou zmrzlinu a napůl větrník. Mareček je uspokojen. A to tak, že mi i fotí svatební šaty.

         Je to liška bystrouška a tak vidí i lékárnu (zmiňuje, jak je dobrý a že já nic nevidím). Mají jen jeden stahovák (kolena jsou dvě), a tak hledáme další. V tragické pasáži marně.
         Konečně kefír. Sedáme do auta a Mirek neví, kde je Tesco (trouba). A tak jedeme podle značek. K nevíře!
         Jdeme do Tesca, kde nakupujeme jídlo na svačinky a nutno zmínit, že zde objevujeme zázrak! Acidko!!!!!!! Mohu doporučit a Mareček také. Od teď neexistuje nic, než Acidko!! Acidko malé, Acidko střední, Acidko velké, Acidko plnotučné, Acidko bez tuku, Acidko vanilkové, Acidko s jahodou, Acidko ananasové, Acidko acidkové. Acidko všude, kam se podíváš.

          Ovšem tady náš výlet nekončí. Vydáváme se směr Demänovská dolina, kde se chystáme navštívit L´adovou jaskyni. Celé nás to ale nějak zmohlo, a tak v autě na hodinku zalomíme. Kolem půl třetí se vydáváme D. dolinou na směr jeskyně. Když dorazíme na parkoviště, zjistíme, že prohlídka je za deset minut. Super. Jeskyně je na kopci jako kráva. A my máme přece odpočinkový den, tak nebudu hnát. Celou cestu nadávám, že se na to můžu vykašlat, že půjdeme až za hodinu. Nicméně Andílek neslyší a táhne mě nahoru. Sem dorazíme celí promáčení. Rychle se převlékáme do teplého oblečení a při vstupu nám sdělují, že půjdeme až za osm minut, pokud nechceme slyšet výklad v polštině.
          No nic, tak máme čas alespoň rozjímat! A žereme. Jako vždy. Za chvilku už vstupujeme do jeskyně. Mareček, jako správný Čech, si nekoupil fotografování, ale fotí. Pohoršuje mě! Za trest má fotky rozmazané. Ha ha ha.

          Jeskyně je prostorná, ale čekala jsem víc krápníků. Jsme ale rádi, že jsme ji viděli. Jsou čtyři hodiny a my jdeme zpátky k autu. Ještě kupujeme v obchodě se štěkacími, plyšovými psy (mám chuť jim valaškou useknout hlavu) dárek rodičům a valíme směr auto. Cestou v zákrutech stavíme na čůrání a pití našeho milovaného... víte čeho…
          Na véču nás čeká rýže s kuřecím masem na zelenině… moc dobrá. Džast lajk evry dej. Nakonec jsme si i odpočinuli a zítra můžeme zase šlapat jako diví. Super!!!!!!!!