1. 8. 2009 Oravský hrad

          Co takhle si dát odpočinkový den a podívat se na Oravský hrad a potom se třeba vydat někam k Oravské přehradě spočinout na louce a válet se? Toto nás napadlo hned po ránu a hlavně po dvou náročných dnech putování po vrcholcích Tatranských.
          U snídaně jsme se ještě poptali, kudy tudy cestička a jak to tam zhruba vypadá, nyní už přátel někde od Žamberka, Vamberka (byli tam před dvěma dny). Upozornili nás, abychom moc neotáleli, neboť u pokladny bývají dlouhatánské fronty. Bodejť by ne, když je to široko daleko jediný hrad v okolí.

          Po snídani tedy rychle balíme věci, tentokrát ne na turistiku, a už, už si sedáme do auta. Ještě dám příkaz Mirkovi, aby nám ukázal správnou cestu do Oravského Podzámku, kde na nás čeká kultura, a můžeme jet.
          Oravský Podzámok není daleko, takže cesta uteče i se zastávkou na vykonání potřeb rychle. Hned po příjezdu se objeví placené parkoviště, my ho ovšem, nebo samozřejmě využívat nebudeme. Našli jsme si místečko bez placení a jen kousek odtud. Na hrad jsme si vzali do jednoho batůžku jen nejnutnější věci.
          Ještě před samotným vstupem na hrad jsme si museli zakoupit vstupné. Lenička šla na studentský, čili jsme společně s parkovným ušetřili 4 Eura a to už se počítá. U pokladny nám také oznámili čas prohlídky. Za 20 minut, v 10:00 u hlavní brány. Vystoupali jsme tedy asi o 100 metrů výš, neboť hrad je vystaven na skále a je do daleka vidět, abychom čekali s ostatními turisty před samotnou hradní branou.

          V daný čas nám otevřela naše průvodkyně. Tedy rychleji mluvícího průvodce jsme ještě neslyšeli. Slečna ve věku asi dvaceti let mluvila jako kulomet, takže jsme vnímali stejně asi jenom třetinu výkladu. Postupně nás zavedla třemi průchody na hradní nádvoří, kde jsme zhlédli ukázku rytířského umu jakési skupiny historického šermu a dále pak do útrob celého hradu. Musím přiznat, že většina hradů v Čechách má bohatou výzdobu a zde se nám ji moc nedostávalo. Na druhou stranu jsme viděli něco z místní fauny a flóry, něco ze zbraní, něco ze starodávného oblečení a i jiné muzejní kousky. Celá prohlídka trvala hodinu a padesát minut.

          Ještě než jsme odjeli směrem na Oravskou přehradu, mimochodem jsme si s sebou vzali i plavky, zavítali jsme k místním stánkům. Nemohl jsem si nechat ujít koupit Leničce srdíčko z lásky. K tomu jsme ještě přidali košický (turecký) med a mohli jsme vyrazit dál.
          Cestou autem jsme při zakusování košického medu nakonec dohodli, že vlastně nemusíme jet nikam k vodě a být tam uprostřed haldy lidí, že nám vlastně stačí být někde na louce, dívat se na oblohu, číst si, pospávat a odpočívat. Hledali jsme tedy vhodné místo. Nejprve jsme zajeli do vesnice Vasiľov, ale cesty na louky, které se nám z auta líbily, byly nesjízdné. Zkusili jsme to tedy kousek dál a vydařilo se. Našli jsme si místečko, kde nás nikdo moc nerušil a využili jsme odpoledne přesně podle plánů. Jen to počasí nás trošku zlobilo. Nejprve svítilo sluníčko tak, že se to skoro nedalo vydržet, pak zašlo a byla zase trošku zima.

          Na Zverovku jsme se vrátili k večeři odpočatí s tím, že jsme zase ten den tak nepromarnili a bylo nám dobře. Užili jsme si trochu kultury a zbytek dne strávili v přírodě. Usínalo se nám tedy spokojeně a blaženě.