6. 8. 2009 Zuberec v dešti

          Dnešního dne jsme se probudili do deštivého počasí. Nic ani nenasvědčovalo tomu, že by se situace mohla nějak v průběhu dopoledne změnit. V klidu jsme se proto vydali na snídani a tam se domluvili, že dnes dáme nohám pokoj a necháme je válet se v postýlce. Třeba se trošku zlepší situace s Leninčinou achilovkou a moje bolavá kolena to určitě taky ocení.
          Vrátili jsme se tedy na pokoj a hned od rána se uložili opět do polohy ležmo. V tento blažený okamžik nastal čas shlédnout nějaký ten filmeček. Nikdy bych neřekl, že je možné shlédnout tolika filmů různých žánrů v jeden den. Postupně jsme s malými přestávkami shlédli dva horory, komedii a i nějakou tu kriminálku. Celkem to bylo pět filmů, mezi tím svačinka, chvilka spánku, pár stránek v knížce, zkrátka lehárko jak má být.

          Celý den jsme z okna sledovali počasí a zdálo se, že se snad už dnes neumoudří a nepustí nás na krok z chaty. Vzhledem k tomu, že jsme už neměli dostatek potravin na další den, vcelku bychom uvítali aspoň cestu do Zuberce. Navštívit tam místní supermarket a uspokojit se pečivem a k tomu zakousnout něco dobrého.
          V pět hodin, kdy už jsme viděli oněch pět filmů, nás už povalování v posteli přestalo bavit. Oblékli jsme si tedy naše outdoor oblečení a rychle naskočili do auta. Stále prší celkem vydatně. V Zuberci parkujeme u místní sámošky a vběhneme dovnitř. Zkoušíme najít nějaké pečivo, ale nedaří se. Je už pozdě a všechno je vykoupeno. V koších zůstaly jenom potraviny s dlouhodobou trvanlivostí. Bereme za vděk aspoň tím.

          Mezitím, co jsme byli v obchodě, venku přestalo pršet. Je to skoro neuvěřitelné, ale nás to potěšilo a tak máme aspoň možnost projít si Zuberec a kouknout na Leninčina známá místa. Při procházce narážíme na různé nápisy na plotech mnoha domů. Až později si to spojíme se slavnostmi, které se tu chystali na sobotu. Některá hesla nás docela i pobavila, zvláště mě. Např.: Kdo chce peknú ženu mať, musí na ňu nakladať. Leničce se to už tak moc nelíbilo. Není divu.

          V Zuberci jsme strávili asi hodinku, obešli jsme ho dokola a našli i barák, kde Štafovi bydleli na dovolené před pěti lety. Nedaleko odtud jsme rovněž zapadli do malého krámku, kde jsme objevili čerstvý chléb a přibrali jsme k tomu ještě korbáčky. Skoro všechny jsme slupli, ještě než jsme došli zpět k autu.

          Večer jsme už žádný film nedávali, kupodivu. Domluvili jsme se ale, že se zítra zajedeme s Roháčema rozloučit do Žiarské doliny k pietnímu místu a Šarafiovým vodopádům. Večer zabalíme a odfrčíme domů.