26.7. Z PODHÁJÍ DO NÝRSKA

Celou noc jsem spala v pohodě. V půl druhé kolem našeho stanu kdosi prochází (asi rybáři). Navíc slyším divné zvuky. Samozřejmě se dostaví pan strach. Tudíž si sedám a hlídám. Pak si lehám a hlídám vleže. Mareček mě neustále napomíná, abych spala, že ho znervozňuji.

Živí a zdraví jsme se probrali ve čtvrt na sedm. Je vlhko, všechno se na nás lepí. Už by to chtělo opravdovou sprchu. Z rybníku se páří. Zatímco Mareček začíná balit, já jsem celá zmrzlá. Skoro nic nedělám a všechno nechávám na Marečkovi.

O půl deváté vyrážíme. Sjíždíme zpět k chatové části kempu. Kousek jedeme po hlavní silnici (naštěstí nic nejezdí) a za pár chvil odbočujeme vlevo, směr Horšovský Týn. Ještě, že jsme sem zavítali. Je tu krásný zámek a hrad, kde se točila Arabela. Mareček pádí do íčka pro známečku a letáčky. Pak se sem ještě znovu vrací s prosbou o vodu.  Naštěstí byla slečna ochotná, a tak jsme si odtud odváželi svých osm litříků.

Sjíždíme ke Coopu, kde kupujeme 10 rohlíků. Bohužel nic víc nemají. Pak se vydáváme po hlavní silnici do Blížejova. Protože jízdu po hlavních velice miluji, celou dobu nadávám. Naštěstí z ní za chvíli sjedeme a pokračujeme krásnou silničkou po rovince podél říčky.

V Radonicích se naboucháme vším, co máme, poté pokračujeme do Zahořan. Tady se ptáme dědečka na kole, kudy tudy do Nového Dvora. Posílá nás na turistickou trasu. Stoupáme do obrovského kopce a po chvíli se ocitáme na polní cestě. Ta je z obou stran lemována obilím. Míjíme „celnici a státní hranici“. Odtud jen stoupáme a stoupáme. Trasa je krásná! Odtud sjíždíme do Kdyně.

Nedaří se nám najít náměstí, a tak se ptáme místní paní. Navádí nás špatně. Jsme ale chytří, a tak se tam dostáváme sami. Náměstí se nám nelíbí, navíc je tu plno divných lidí. Jdu nakoupit, poté si jde Mareček pro turistickou známku.

Asi po půlhodině odbočujeme doprava a sjíždíme dolů, odkud poté stoupáme po krásných serpentinách s luxusním výhledem. Jsme nadšeni. Po výšlapu se fotíme na rozcestí. Je vidět, že za chvilku jsme na Šumavě. Sjíždíme kopeček dolů a vyjíždíme opět krásnou silničkou do Vítkov. Tady zastavujeme na odpočívadle na výhledu a já se cpu. Jsem spokojená do té chvíle, kdy Mareček vypustí: „Tak pomalu pojedeme, jo?“ :-)

Sjíždíme tedy malý kopeček do Vítkov. Krásná, zapomenutá vesnička. Stoupáme mezi loukami. Výhled do krajiny je nádherný. Míjíme tu kapličku ve tvaru šestihranu a poté sjíždíme do Chodské Lhoty, ze které za zvuku místního rozhlasu šlapeme až do Orlovice. Tady se konečně ocitáme na vrcholu. Od tohoto okamžiku už jen klesáme.

Dlouze sjíždíme do Hadravy. Tu jen projíždíme a pokračujeme dál do Nýrska. Mareček se dívá do mapy a okamžitě určuje, kde je kemp. Kemp je velkým překvapením. Je tu spousta starších Holanďanů, navíc krásně čisto. Konečně se po třech dnech můžeme umýt!!!!

Stan stavíme v zadní části vedle absolutně divné rodiny (vůbec spolu nemluví, jen si čtou). Nechápeme. Po umytí bereme telefony a odebíráme se kuchyňky. Tady večeříme, dobíjíme je a píšeme si, co se dneska událo. (Já píšu a Mareček si procvičuje angličtinu s Holanďanem :-).)