28.7. Z NOVÉHO MĚSTEČKA DO BOROVÝCH LAD

Probouzíme se deset minut po šesté, ale ze stanu se vyhrabeme až v půl. Začínáme balit. Obloha je proměnlivá, takže chvilku to vypadá, že bude hezky, chvilku na déšť. Dáváme si snídani a ve čtvrt na devět se vydáváme podél řeky Otavy do Annína. Odtud vystoupáme malý kopeček a sjedeme po silnici na nově udělaný most přes řeku Otavu.

Jinak Otava teče, tudíž vřele doporučuji! Podél řeky mírně stoupáme a následně klesáme do Radešova, kde jsme měli včera původně spát. Tady se rozhodujeme, zda se vydat na Kvildu, či jet po původní trase. Po včerejších zkušenostech a díky hlavní silnici se nakonec vydáváme původní trasou. Odbočujeme tedy a stoupáme kolem krásných kravích stád na vrchol.

Tady děláme malou pauzičku a sjíždíme do Kašperských Hor. Vyjíždíme rovnou na rozkopané náměstí. Míříme rovnou k infocentru, kde Mareček kupuje známečku a pohledy. Pak vede naše další trasa do  Coopu, kde nakupuju náplň pro naše bříška. Z obchodu zamíříme rovnou k lavičkám, na kterých se usazujeme a obouváme se do psaní pohledů (asi hodinová dřina). Poté nám babička poskytuje radu ohledně poštovní schránky, do níž pohledy za zkoušky místního rozhlasu vhazuji. (Poprvé v životě jsem slyšela opačný postup - nejprve hlášení a po něm zkoušku.)

Z Kašperských Hor jsme vystoupali mega kopec na vrchol, kousínek sjeli dolů a vydali se Klostermannovou cestou. Terén byl opravdu pro odvážné. Potkáváme cyklisty jedoucí dolů. Všichni nás upozorňují, ať tudy nejezdíme a dobře si to rozmyslíme, protože cesta vede potokem. Jinou možnost stejně nemáme, a tak prostě a jednoduše jedeme. Cesta i „potok“ jsou naprosto v pohodě a my se tedy znovu přesvědčujeme, že lidé mají velikou tendenci přehánět.

Odměnou za náročný výjezd je nám nádherný výhled. Stavíme u něj, sedáme si, baštíme a fotíme se. Už bychom měli být nahoře, ale ještě malý kousek stoupáme. Pak se terén láme a my sjíždíme do Michalova a odtud opět mírně klesáme, stoupáme, klesáme a znovu hore až k Zadovu. Těsně před ním uhýbáme a opět stoupáme až k odbočce na Kvildu. U ní jsme na vrcholu, z něj pak klesáme a následně mírně stoupáme až do Nových Hutí.

Mareček vidí ceduli pizza, a tak hned jednu sýrovou kupuje. Do nosu si dáváme na lavičce před kostelem. Pěkně se při tom rozsedíme a namrzneme, proto se neskutečně těším na teplou sprchu. A aby zahřívání přišlo rychle, vede cesta z Nových Hutí opět dolů po krásné nově vybudované cyklotrase až do Svinných Lad. Tady Mareček kupuje známečku. Za mírného deštíku sjíždíme do Borových lad. Z pohledu na turistický ruch mám pocit, že jsem na Václaváku. Mareček se tu ptá, kudy se dostaneme do kempu.

Pro změnu sjíždíme dolů až do Zahrádek. Jsem neskutečně zmrzlá. Za chvilku se před námi objevuje tábořiště. Platíme s otázkou: „Máte teplou vodu?“ „Ne, ale máme Teplou Vltavu.“ Ne příliš potěšující zpráva. Stavíme tedy na mokrém povrchu stan. Jdu zatím na obhlídku terénu. Usuzuji, že umýt by se tu dalo, a tak bereme věci na koupání a razíme rákosím k Vltavě. Postup je jednoduchý. Rychle svléknout, rychle namočit, rychle ven, rychle namydlit, rychle spláchnout. A jsme hotovi. Rodiče by měli radost.

Po návratu do stanu začne pršet. Všechno jsme stihli akorát. Už jen navečeřet a je nám super.